Dvojplamen x karmický partner

Jeden hot a druhý čehý. Jeden je druhá půlka naší duše a druhý je karmickou odpovědí na naši minulost. Jak ty dva od sebe rozeznat?? A kdybychom si přeci jen mohli vybrat, který by to tedy byl? Tak pěkně popořadě…

Dvojplamen jsme si podrobně vysvětlili v článku „Takový hezký pár“. Je jasné, že setkání s druhou půlkou vlastní duše je zážitek, který nám změní život. Ale klidně se může stát, že než nám dvojplamen svým entré rozmetá život na cucky, užijeme si spoustu vesmírné legrace s karmickou ozvěnou svých životů.

Karmický partner je ten, který nám byl souzen. Který nám byl postaven do cesty jako patník, který prostě nelze obejít. Ani náhodou. A když už Vesmír, jakožto nejlepší dohazovačka široko daleko, rozhodl, že tihle dva prostě skončí spolu stůj co stůj, zařídí to tak, abychom se s karmickým partnerem neminuli. Je to někdo, koho potkáte na vánočním večírku a okamžitě se vám podlomí kolena. Nebo je to zasněná víla, která v autobuse čte román vašeho oblíbeného autora. Nebo se spolu lehce srazíte, když vybíráte bio citrony na farmářském trhu, kam normálně nechodíte. A v té „náhodné“ srážce cinká smích celého Vesmíru, který si mne ruce a potutelně se šklebí. Protože karmickému partnerovi nelze odolat. Jak by také šlo? Vždyť vše bylo domluveno a připraveno dřív, než vy jste přišli na svět. Nebo ještě lépe – vy jste se narodili pro to, abyste se potkali. A okamžitě se zamilovali. A zranili se.

Jak se říká – Karma je zdarma. Co zaseješ, to sklidíš. A týká se to hlavně zkoušek, ve kterých jsme neobstáli. Ve kterých jsme chtěli podvádět. Kdy jsme výsledek opsali pod lavicí. Když si sáhneme do svědomí, najdeme ta slabá místa. Někdo třeba jen tak ze sportu flirtuje. Jiný nedokončuje práci. Někdo se hrne životem hlava nehlava a jiný je zalezlý v koutě, jen aby si ho nevšimli. A do toho přichází karmický partner. Je to naše odpověď. Pokud mluvíme o milostném partnerovi, tak náš vztah začíná jako pohádka. Náhodné setkání, které rychle vygraduje ve velkou lásku. Z farmářského trhu zajdeme na brzký oběd, prokecáme odpoledne a večer při skleničce vína si už nedokážeme představit, že bychom šli spát domů sami. Ach, ta nestydatost! Ale jak rychle jiskra vzplane, stejně rychle se rozhoří oheň, který nás spálí přesně na tom místě, které si tak chráníme před světem i sebou samými.

Karmický partner nás může zraňovat, oplácet nám lásku pohrdáním a  bude chladný jako kus ledu, když my se koupeme v Karibiku vlastní vášně. Ale to nejdůležitější je, že za nic špatného, co se nám děje, nemůže on. Je to jen v nás a je to náš příběh. My jsme to způsobili vlastním chováním. A on nám to jen přišel vrátit. A díkybohu za to! Srovnáme účty, dorovnáme dluhy a narovnáme páteř tam, kde jsme ji z pohodlnosti ohnuli. Možná jsme si zvykli utíkat po prvním rande, abychom se příliš nevázali. A karmický partner si nás přiváže tak, abychom se mu museli znovu ozvat. I když už ho nechceme nikdy vidět. Ale prostě musíme. Vzal nám naši oblíbenou síťovku na bio citrony a my si o ni prostě musíme říct.

Jak tedy poznáme, že jde o karmického partnera a nikoli o dvojplamen? Odpověď je v naší intuici. Hluboko v naší duši víme, že karmický partner je nástroj Vesmíru, jak nás napravit a přinutit nás podívat se na následky svých činů. Pokud se kriticky podíváme sami na sebe a přiznáme si, že jsme se zas jednou chtěli vykašlat na někoho, kdo před námi stojí se srdcem/citronem na dlani, musíme uznat, že takhle to donekonečna dělat nejde! A pak dokážeme pochopit, že on nám jen přišel ukázat, že když nebudeme ze vztahů utíkat, nebudou se nám muset tvrdě vracet. A pak mu odpustíme i ten psí pohled.

Ale je nad slunce jasnější, že jakmile si odžijeme to, proč jsme se s karmickým partnerem potkali, musíme jít dál. Musíme mu odpustit a láskyplně ho propustit. Už v našem prvním setkání na trhu byl nádech nostalgie a smutku. Protože jsme věděli, že tohle bude veliké, bude to krásné, bude to vonět po levanduli a citronech, ale nebude to navždy. Ubližujeme si pro to, abychom ochutnali svoji vlastní medicínu. A nakonec potkáme dvojplamen. Ten, který má pro nás ty nejhorší možné zkoušky. Ale ten, u koho víme, že TOHLE už je navždy. Nebo alespoň do té chvíle, než pomine Vesmír.

Obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/bal%C3%B3n-srdce-l%C3%A1ska-romance-nebe-1046658/

Jak je důležité míti Filipa

Ne, nebude to o nějakém Filipovi. Ani nebudu psát filipiky. Chci se jen zamyslet nad tím, jak je někdy důležité mít ve správný čas po boku tu správnou osobu.

Často najdeme nejrůznější klíče, podle kterých se dají lidé dělit do skupin. Skupiny přímo milujeme. Dělíme se na vegetariány, vegany a masožravce. Dělíme se na lesany a konzumenty. Dělíme se podle pohlaví, víry, barvy pleti, politické příslušnosti…. dělíme se pořád a rádi. Pojďme si tedy projít dělení kamarádek podle znamení.

Každá z nás má nebo by aspoň chtěla mít takové ty milé kamarádky, které zajdou kdykoli, neřeší, jestli máte uklizeno a přinesou radši rezervní lahev vína, kdyby došlo to, co máte doma. To jsou většinou Střelkyně, Lvice nebo Váhy. Všichni je milujeme a žádné dobrodružství s nimi není dost bláznivé.

Ale pak jsou tu i ty kamarádky, které máme sice rádi, ale občas už je jich tak nějak moc. A právě tahle druhá skupina si zaslouží rehabilitovat a ocenit!

Berani

Máte kamarádku Berana? Pak asi budete souhlasit, že tohle kamarádství někdy pekelně bolí. Beran má totiž rohy a ne náhodou. Umí je totiž dokonale použít v tu nejméně vhodnou chvíli. Jestliže vás totiž Beran miluje – a tím si buďte jistí, protože Beran má ryzí srdce a nikdy nepředstírá falešnou náklonnost – může se klidně rozhodnout, že Vám bude pomáhat. Ale bude pomáhat jak chce a kdy chce. Takže klidně i v tu nejhorší možnou chvíli. Beranovi totiž nezáleží na tom, jak se cítíte Vy. On ví, co je pro Vás nejlepší (Beran je největší egoista v celém Zodiaku), rozhodne to za Vás a taky pro to podnikne všechny možné kroky. I kdyby Vás to mělo ranit. Nebo Vám poničit kariéru. A věřte, že taková pořádná beraní šlupka do zadku opravdu opravdu bolí. Ale ruku na srdce – zvedli byste se z té pohodlné klícky, co jste si vybudovali a vyběhli ven? No tak to Beran udělá za Vás. S rozběhem Vás nakopne do zadku, dá Vám herdu do zad a přátelsky křikne : “ Neřvi furt a běž!!“. A co je víc??? Berani jsou poklad. Nebojí se být osamělí v davu a nebojí se bít za svou pravdu. Takových přátel si musíme vážit.

Panny

Panna přichází na svět s velkým darem kritiky. Má vždy po ruce notýsek, ve kterém jsou dopodrobna vypsány všechny vady a nedostatky, které máte. Nebo které má muž Vašich snů. Kritika Panny bolí, protože ona nikdy nezapomíná a přesně ve chvíli, kdy lítáte na růžovém obláčku zamilovanosti Vám připomene, jak Vám tehdy Váš milý zapomněl odepsat na pozvání na rande. Před rokem. Nebo třemi. Panna je absolutně nepostradatelná, aby Vám ukázala na drobnosti, které je potřeba napravit a doladit. Když už Vás Beran nakopne a Vy běžíte letním ránem po parku, stromy voní, ptáci zpívají a vzduch se třpytí zlatem, Panna poběží vedle Vás a bude Vám ukazovat všechny výmoly, krtince a psí hovínka, do kterých se chystáte šlápnout, protože se koukáte do slunce a ne na zem. Panna je požehnání pro idealisty, kteří pro celek zapomínají na detaily. Panna je skromná a tichá. Je připravená nikdy nesklidit dost chvály za to, jak trpělivě nám všechna ta hovínka ukázala. Ale bez těch vyladěných detailů by celkový obraz nikdy nebyl tak dokonalý.

Vodnářky

Vodnářka je svá. Originální, veselá, vtipná… vždycky jiná. Okouzlující a jiskřivá. Ale taky nesnesitelně nespoutaná. Vodnářka se nadchne pro každou bláznivinu. Když poběžíte letním ránem, Vodnářka poběží s Vámi. Vezme to šmahem přes potok, elegantně přeskočí květinový záhonek a pak, přesně ve chvíli, kdy si lebedíte ve společném pohybu, Vám vezme bez mrknutí oka roha. Prostě odhopká jinam, kde je trávník zelenější a kde jiná kamarádka běží elegantněji. Au. To bolelo. Myslela jste si, že jste nejlepší kámošky, souzníte spolu, budete cvičit jógu až doběhnete pod támhleten dub a ona se Vám klidně vysmekne a letí jinam, protože tam má kámošku, co ve stánku prodává café latté. A až si utřete slzičku a schováte ten vztyčený prostředník, řeknete si „No a co, můžu přece cvičit jógu sama“. Otočíte se na patě (Panna Vám ukáže směr, abyste nešli na jógu s papírkem na botě)  půjdete ke stromu sama. A až budete uprostřed hory, psa nebo loďky (doplňte asánu dle svého výběru), Vodnářka zvesela přiběhne, přinese Vám kapučíno, řekne „Dobře ty!“ a zase odběhne. A Vám dojde, že Vodnářku nemůžete spoutat. Nemůžete jí přikázat, aby Vás milovala a stála vedle Vás, když Vy se snažíte rozmotat nohy z první lekce jógy, kterou jste cvičila podle internetu. Ale ona Vám dá svobodu. A volnost. A Vy se nadechnete a zjistíte, že tu jógu jste dokázala úplně sama. Stejně jako doběhnout k tomu stromu a nezlámat si kotníky ve výmolech. Stejně jako vyběhnout z toho pohodlného křesla. Ale dost Vám k tomu pomohly i ty kámošky, se kterýma to není vždycky jednoduché.

A je nesmírně důležité je mít a vážit si jich!

Obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/d%C3%ADvky-kamar%C3%A1dky-barvy-holi-pr%C3%A1%C5%A1ek-1266673/

Nejšťastnější dítě

„Nejšťastnější dítě je to, které vychovává celá vesnice.“ – Africké přísloví

Mít děti je požehnání a radost. Na tom se jistě všichni shodneme. Mít děti je hromada starostí a nečekaných situací, na které se nelze připravit. Na tom se také bez problémů shodneme.  Ale jaké by ty děti vlastně měly být? Veselé? Klidné? Poslušné? Musí vždy umět pozdravit a poděkovat? A co takhle jednoduše být šťastné?

Jistě bychom našli bezpočet rad a návodů, jak docílit toho, aby zrovna naše dítě bylo tím nejšťastnějším na světě. Mohli bychom sledovat trendy a kupovat vždy poslední výkřik módy pro naši princeznu. Případně bychom mohli po nocích sjíždět všechny díly Avengers a shánět pro našeho malého bojovníka nejnovější masku Iron mana…. Ale nemyslím si, že hromadění věcí a nakupování nových hraček (oblečení, elektroniky…) vede ke štěstí.

Když si totiž odpovíme na otázku, co dělá naše dítě šťastným, snadno najdeme odpověď i na naši vlastní otázku. Na otázku našeho vnitřního dítěte, se kterým tak málo mluvíme.

Viděli jste už někdy doopravdy šťastné dítě? Pak máte za sebou jeden z nejvzácnějších okamžiků, jakých se vám v životě dostane. Šťastné dítě je takové, které se směje. Možná nahlas výská radostí, možná se potichu laskavě usmívá. Šťastné dítě nemluví. Ale vyzařuje do okolí světlo a radost. Ono mluvit nemusí. Ono celou svou existencí vyjadřuje vděčnost za právě tu chvíli, kterou prožívá. A my můžeme také! I my všichni jsme děti – jen máme o kousek větší těla a o mnoho víc zranění z bitev se světem. Ale i my máme své vnitřní dítě, které také touží po tom být šťastné.

Tak, cíl už máme – teď jen najít cestu, která k němu vede. „Nejšťastnější dítě je to, které vychovává celá vesnice.“ V tomto africkém přísloví je obsažena esence všeho. Možná jste se právě zděsili – jak jako, celá vesnice?? Dítě přece patří k matce! Ano, to máte pravdu. Ale pozor na jednu věc – dítě patří K matce. Ne: dítě patří matce! Cítíte ten rozdíl?

Žijeme v době, která je rozpolcená, zmatená a neutěšená. Často se stává, že po porodu maminka zůstane na péči o dítě sama. Babičky chodí do práce, mladá maminka nemá svou síť sester, o kterou by se v nouzi opřela a tatínkové se buď nemohou nebo rovnou nechtějí péče o miminko účastnit. A tak vzniká bolestná propast, kdy je maminka ponechána starostem o dítě a ostatní členové si děťátko půjčují jen občas. A jak miminko roste a stává se batoletem, je čím dál těžší do vztahu maminka-miminko zasáhnout zvenčí. Babičky si ho raději neberou na hlídání, protože „té dnešní výchově nějak nerozumí“, tatínkové s dětmi moc času netráví, protože „on by ho zase někde nechal lézt po stromech“ a dědečkové stojí raději úplně stranou, neboť „minule mu akorát pustil televizi a byl tam Dracula“.

A tady pozor. Vracíme se zpět k tvrzení, že dítě patří K matce a ne jen matce. Maminky, vím dobře, jak bolí srdce, když vidíte vašeho miláčka za sklem autobusu, kterým jede s babičkou a ne s vámi. Ale pro štěstí vašeho děťátka je nutné tu bolest překonat. Protože dítě potřebuje rozvíjet všechny aspekty své dušičky. Dítě potřebuje babičku, která ho vychovává jinak (nebo vůbec) než jak je dnes běžné. Dítě potřebuje tátu, který ho nechá lézt na strom, nechá ho spadnout a rozbít si koleno a nechá ho to zkusit znovu. A ano, potřebuje i toho dědečka, který dítěti ukáže všechny lumpárny, které ještě neobjevilo samo. Protože takové dítě je skutečně svobodné. A když je svobodné, pak je skutečně šťastné.

Svobodné dítě si samo najde a vybere chování a vědomosti, které ho naplňují. Ne pouze jeden typ, který mu dokáže předat jeden člověk. A že při tom procesu nebude vždy to vzorné děťátko, které vám všichni ve frontě v obchodě závidí? No a co? Chcete poslušné dítě nebo šťastné?

Možná vám dítě bude narušovat vaše vlastní hranice. Bude dělat virvál v obchodě kvůli novému autíčku nebo panence. Výborně! Máte jedinečnou příležitost nastavit si svoje vlastní hranice. Máte volbu! Může pro vás být přednější emoce vašeho dítěte, tak ho necháte, ať se klidně vyvzteká na zemi. A ostatní ať klidně koukají. Nebo je pro vás důležité, aby na vás nikdo nekoukal, a tak si dítě „zkrotíte“. Ani jeden přístup není horší nebo lepší. Je to jen a jen o vás. O vašem vnitřním nastavení. O vašich hranicích a o vašem štěstí.

Jedině svobodní jsme totiž opravdu šťastní. A svobodní jsme, když známe své hranice. Víme, co podstoupit chceme a co už je pro nás neúnosné. A tu stejnou možnost dáme i svým dětem. Nechme děti rozhodovat o svém volném čase. Možná, že oni nebudou vždycky chtít jet na výlet vláčkem. Možná budou raději doma. A možná, že když je necháte, uvidíte zázrak. Najednou uvidíte vaše zlatíčko, jak se v tichosti probírá kostkami lega a brouká si oblíbenou písničku. A kolem něj se jako lehký opar chvěje tiché štěstí.

 

Obrázek, zdroj: https://pixabay.com/cs/d%C3%ADt%C4%9B-sm%C3%ADch-vesel%C3%A9-d%C4%9Btsk%C3%A9-h%C5%99i%C5%A1t%C4%9B-1674021/