Milovat Divošku

Žil pohodlný život. Měl přátele a dobrou práci. Pravidelně sportoval a čas od času vyrazil do hospody zjistit, jak se věci mají. Ale přestože byl jeho život fajn, postrádal na plastičnosti. Chyběl mu třetí rozměr. Občas sice potkal nějakou dívku, která ho na čas okouzlila, ale nadšení vždy rychle vyprchalo a nezbylo nic než pár milých vzpomínek. A to bylo málo. Než potkal Ji. Divošku.

Divoška byla jiná. Naprosto jiná než kdokoli, koho potkal předtím. Byla nespoutaná, nádherná a divoká. Z očí jí sálala vášeň pro život se vším, co přináší. Vrhala se do dobrodružství, smála se hlasitě, tančila uprostřed náměstí… Byla divoká a překrásná. Tak dokonalá, že ztratil srdce i rozum. Nebyla možná klasicky krásná, neměla moderní účes nebo vysportovanou postavu. Měla však něco, co ho okamžitě chytilo za srdce. Něco, co prorazilo nejsilnější ledovou zeď, kterou kolem sebe stavěl. Měla radost ze života a sršela z ní láska. Láska k životu, láska k dobrodružství, láska k němu. Byl očarován tak, jak dokáže očarovat jedině Divoška.

A tak udělal chybu. Velikou chybu. Myslel si, že tu neobyčejnou dívku dokáže obyčejně spoutat. Nabídl jí byt, rodinu, auto, prsten… Nabídl jí to, co považoval za důležité. Divoška byla zmatená. Toužila alespoň na chvíli zapadnout do světa ostatních lidí. Chtěla být šťastná s mužem, jehož si vyvolila, a který ji bezmezně obdivoval. A tak svolila. Nosila jeho prsten, žila v jeho bytě, dělala, co se od ní čekalo.

Postupem času z ní vyprchalo vše, co ji dělalo divokou. Usadila se, začala vařit, uklízet, prát a žehlit. A z očí jí vymizel lesk. A ze rtů úsměv. Cítila, jak něco v ní zoufale potřebuje ven, ale nevěděla. Spala staletým spánkem a nedokázala si vzpomenout, co to na ni zevnitř volalo. I on byl nešťastný. Najednou se místo k Divošce vracel k smutné a nevrlé dívce, která nepřipomínala v ničem tu, kterou bývala. Chtěla si vzpomenout. Ale on nechtěl.

Jako jed začalo působit jeho dávné prokletí. Nebyl si totiž jistý sám sebou. Nevěřil si, že by ještě dokázal okouzlit tu Divošku, kterou bývala, a tak se rozhodl, že ji raději zkrotí. Že jí zakáže, aby tvořila a milovala. Byl tak naivní, že doufal, že jí to bude stačit. Ale Divoška skomírala čím dál víc a všechnu svou energii obracela k tomu, aby obviňovala sebe nebo ostatní z toho, že život ztratil svůj lesk. Den po dni šedla a vadla. Život pro ni ztratil smysl. Až to došlo do bodu, kdy už nemohla dál. A tak se rozhodla, že skočí do neznáma.

A tak jednoho dne z té zlaté klece utekla. Rozeběhla se do polí a zhluboka se nadechla. Po letech se roztančila a zvedla ruce k obloze. A pochopila. Že ji nikdo spoutat nemůže. A že už to nesmí dopustit. Nebyla to jeho chyba. Nebyla to ani její chyba. Potřebovali si uvědomit, že životem se dá kráčet pouze svobodně. Že nemůžeme druhé svazovat nebo se nechat svazovat. Milovat můžeme pouze, když jsme svobodní. A svobodní jsme, když ctíme sami sebe takové, jací skutečně jsme.

 

Obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/oslavovat-oslava-oh%C5%88ostroj-plamen-1835387/