Jed pomluvy

Já ale nikoho nepomlouvám! Ne, pomluvy se mi hnusí! Já si normálně povídám, to se snad ještě smí!

Maminka byla velice kreativní v tom, jak dokázala obhájit své jedovaté chování sama před sebou i před celým světem. Už ani sama nevnímala, jak hluboko propadla do propasti pomluv. A jak jejich jed otravoval její mysl. A jak ničil životy lidí kolem. Pomluva je zákeřná. Dokáže se tvářit nevinně, zabalit se do pozlaceného soucitu, vypadat jako věrohodná informace. A přitom ničí čistotu lidí. Všech. I těch, kterých se zrovna netýká.

Bylo to na jedné oslavě. Maminka vyrazila s dceruškou do společnosti a obě si to náramně užívaly. Daly si dobré jídlo, zatančily si na písničky z pohádek, zapomněly na běžný shon a radostně sdílely svůj čas s oslavencem. A náhodou dorazila i jedna oblíbená teta. Ta, kterou měla holčička nejraději. Teta k nim často chodila na návštěvy a nikdy neopomněla přivézt holčičce drobnou pozornost. Teta s maminkou byly velké kamarádky a rády si spolu povídaly. Holčička si vždy v koutku hrála a byla šťastná v těch štěbetavých chvílích plných sdílení. I na oslavě si maminka s tetou dobře popovídaly. Když pak byl čas jít domů, srdečně se rozloučily a vyrazily do pelíšků.

Ale maminka ještě neskončila. V dobrém rozmaru si s dceruškou povídala dál. A zapomněla, že mluví s dítětem a ne s dospělou ženou. Začala pomlouvat a probírat všechny hosty na oslavě. A neopomněla zmínit i milou tetu. Co si to vzala za hrozné šaty. A ten účes! Na takové kudrlinky už přece nemá věk, měla by se trochu nad sebou zamyslet.

V holčičce by se krve nedořezal. V jediném okamžiku jí maminka zničila celý pravdivý dětský svět. Jak to, že maminka říká ošklivé věci o tetě, kterou má tak ráda? Proč se na ni usmívá a chválí jí šaty, když se jí vlastně nelíbí? A co je tedy pravda? A co když si to samé myslí maminka o mně? Co to tedy znamená, když mne máma pochválí? Myslí si to doopravdy?

Pomluva dokáže zničit nejeden nevinný dětský svět. Buďme pravdiví a upřímní. Nejprve k sobě a pak i k ostatním. Chraňme to dítě v nás, které se tak často třese v nejistotě. Vezměme ho za ruku a vybudujme mu pevné základy upřímných vztahů. Nezáleží na tom, jestli je to dítě malé nebo jestli už jsme dávno dospělí. Všichni potřebujeme žít v čistých vztazích.

 

Obrázek: unsplash.com

Žárlivost

Byla už dospělá. Vyrovnaná a klidná. Prošla si trnitou cestu dospívání a bolestného osamostatnění. Měla vlastní rodinu. Usilovně pracovala na svém duchovním rozvoji. Tak proč jí, k čertu, vězela v srdci ta věčná žárlivost? Odkud se bral ten plamen, který stravoval její srdce kousek po kousku?

Žárlila téměř bez ustání. Kamkoli pohlédla, výhled jí zakryl ten žárlivý plamínek. Partner se zase otočil za tou hezkou holkou u pokladny! No jo, má hezčí postavu než já. A vlastně je celkově mnohem hezčí než já. To jeho bývalá byla taky tak hezká a hubená. No aby se tak ještě chtěli dát zase dohromady! Šéf v práci zase pochválil kolegyni a ne mně! Ale já taky umím dělat tabulky! Tak proč ona a ne já?

Až jednou se jí povedlo v myšlenkách vrátit do dětství. Do dob, které už dávno chtěla pohřbít. A snažila se vzpomenout si, za co ji její rodiče – máma a táta, dva bozi na jejím dětském nebi – chválili nejvíce. No ano, vzpomněla si. Nejvíc pyšná na ni byla máma tehdy, když dokázala básničku odříkat lépe než sousedovic Maruška. A hrdý tátův pohled ji hřál ještě dlouho potom, co vylezla na strom rychleji než Tomík. Proto se vždycky tolik snažila porovnávat s ostatními. Chtěla soutěžit a vyhrávat, aby na ni byli všichni hrdí. A později chtěla vítězit nad lidmi, aby dopřála ten pocit hrdosti z vítězství sama sobě.  Hledala si neustále nové a nové záminky, jak se s někým porovnat, jak soutěžit a vyhrát nad ostatními. Jak si dopřát ten pomíjivý pocit vlastní velikosti.

Ale jakmile jednou uviděla samu sebe jako malou holčičku, která se nikdy nedokáže zavděčit taková jaká skutečně je, pochopila. Poznala program, který nosila dlouhá léta v hlavě. A rozhodla se, že už se jím nenechá ovládat. Nikdy nebude lepší než ostatní. Protože život není žádná soutěž. Nejde o to, kdo doběhne dřív do cíle. Ale o to, kdo dokáže s láskou projít všechny překážky.

 

Obrázek: unsplash.com