Malá hlavička s velkým trápením

Kdo by nemiloval malé děti? Jsou tak čisté, křehké a něžné. Jejich bezelstnost je jejich nejsilnější zbraní. Milují, nenávidí a žijí opravdově. Do všeho dávají celé své srdce a prožívají život až do morku kostí. Je toho tolik, co se od nich můžeme naučit. Je toho tolik, co nám mohou dát.

Není v naší moci uchránit děti před vším, co se jim může přihodit. Někdy je to ošklivý pád z dětské houpačky. Jindy je to zlá učitelka ve školce. Když malé děti narazí do zamotaného světa dospělých, bývají to nárazy tvrdé a bolestivé. Někdy po nich zůstane jen rozbité koleno a pár slziček. Ale jindy je trápení větší a usadí se v človíčkovi někde hluboko. Tak hluboko, že je těžké se k tomu dostat a ještě těžší je to trápení opravit.  A právě tady může pomoci citlivý dospělý, který ví, jak na to.

Když můj syn, můj malý človíček, začal chodit do školky, nebylo mu z toho hezky. Najednou jsme jej vytrhli z pohodlné bavlnky, ve které si jen hrál nebo odpočíval. Teď jej čekala paní učitelka, která jej pořád strašila a vyhrožovala mu. A on byl na ni úplně sám. Byl to nerovný boj. Paní učitelka jej děsila a na pomoc si volala čerty a bubáky. „Když budeš zlobit, zvednu telefon a zavolám čerty! Když budeš moc dlouho na záchodě, přijde si pro tebe bubák!“ Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, proč se najednou můj človíček bojí sám v tmavé chodbě a proč má problém dojít si na záchod. Měl trápení a nedokázal ho vyjádřit.  Později jsme zakročili a změnili jsme školku. Ale problém zůstal. Nová paní učitelka byla sice moc hodná a snažila se problém napravit, ale  když něco nejde vyjádřit slovy, nemůžete to slovy ani napravit.

A tak přišly ke slovu čáry a kouzla. S jejich pomocí se mému človíčkovi konečně ulevilo a bylo mu zase na světě dobře. Nepodceňujte sílu kouzel! Děti jim bezmezně věří, a proto dokáží opravdu zázraky. Človíček neuměl psát, a tak jsme malovali. Namaloval mi svou buclatou malou ručičkou tu zlou paní učitelku a tu ošklivou školku. Vybral si červené barvy a na pastelku tlačil tak silně, až protrhl papír. Pak jsme obrázek spálili v ohni a popel vysypali do řeky. Školka i učitelka byly pryč. Človíčkovi se ulevilo a zase se dokázal radovat a chodit do světa s úsměvem.

Někdy nestačí o trápení mluvit. Někdy je trápení větší než slova mohou říct. Někdy musí přijít na řadu něco, co nás přesahuje. Ale něco, čemu opravdu věříme. A děti věří. Věří, že zázraky se dějí. A zázrak je každé další uzdravení, kdy z malých človíčků padají trápení pryč. Nemusíme mít doma uzlíčky nervů. Pomozme jim stát se zase človíčky, kteří nás toho tolik učí o světě a o síle zázraků.

Malý Štír

Není jednoduché se narodit na tento svět. Někdo už to ví, někdo to časem teprve zjistí. A malý Štír, který se právě narodil, v tom má jasno. Rentgenovým pohledem zkoumá svět, který na něj číhá za nažehlenou peřinkou. Není jednoduché narodit se jako Štír. A být dítětem a k tomu Štírem je úkol přímo extrémní.

Ve skupince dětí bude chtít být vždy vůdcem. A často jím také bude. Ale málokdy bude oblíben. Malý Štír se hodně vzteká, uráží a nutí děti, aby se chovaly tak, jak chce on.  Jestliže někdo neposlechne, zabodne do něj svůj ostříží pohled a rozpustí každý odpor jako hrudku másla.  Není divu, že pak často zůstává osamocen. Je těžké kamarádit se s někým, kdo se na vás povyšuje a dává vám najevo svou převahu. Štír nemá lehkost a vtip Blíženců, není něžný jako malý Ráček a neumí vymýšlet ty nejlepší hry jako malí Střelci. A když už náhodou kolem sebe má skupinku dětí, které jsou ochotné hrát jeho hry, většinou přijde Lvíček se svým královským antré a svým přirozeným šarmem odláká všechny děti ke své hře. To mu Štírek nikdy nezapomene.

Jaký ale je Štírek uvnitř? Proč je tak těžké s ním kamarádit?

Protože malý Štír ví. Už ve chvíli, kdy běhá ve svých prvních botičkách, je si vědom nekonečnosti Vesmíru. Když si ostatní děti staví bábovičky z písku, on přemýšlí o smyslu lidské existence.  Protože přišel na svět s jedním z nejtěžších úkolů. Má dar vidět pod povrch. Nikdo ho neopije rohlíkem. Malému Štírovi nezalžete a nezahrajete divadýlko. Mlčky se na vás zadívá a vy víte, že on ví. Chová se na pohled arogantně a povýšeně. Ale je to proto, že se nemíní zdržovat hloupostmi. Nechápe, proč by měl dokolečka říkat Paci, paci, pacičky, když jeho mysl bloumá v temnotě lidské duše. Štír chápe, že člověk je tvořen světlem i stínem. Rozumí tomu, že každý má své stinné stránky. A jeho životním úkolem je ty stinné stránky vytahovat na povrch. Bude vás neúnavně podrobovat zkouškám tak dlouho, dokud sami sobě nepřiznáte i ta nejtemnější tajemství. Donutí vás sáhnout si na dno své duše a  vyjevit vše, co skrýváte před světem i sebou samými. Bojíte se? Ještě ne dost.

Malý Štír je osamělý, ale vnitřně touží po uznání. Chápe, že je jiný, výjimečný a touží, aby se tak s ním i zacházelo. Bude mu trvat velmi, velmi dlouho, než pochopí, že i on je součástí života na Zemi. Že i on je jen jeden z mnoha. Že je stejný, jako ti, kterým nastavuje zrcadlo.

Jestliže máte doma malého Štíra, dostali jste nejvyšší možné vyznamenání. Být Štírem je přetěžký úkol. Ale mít dítě Štíra je jako dostat časovanou bombu v dárkovém balení.  A až vám jednou vybuchne v ruce, setřete si prach z čela a přiznáte si, že je to vlastně dobře, aspoň se nemusíte zdržovat s tou ozdobnou mašlí. Štír se nenarodí slabým rodičům. Štír je zkouška pro dospělé.