Jak je důležité míti Filipa

Ne, nebude to o nějakém Filipovi. Ani nebudu psát filipiky. Chci se jen zamyslet nad tím, jak je někdy důležité mít ve správný čas po boku tu správnou osobu.

Často najdeme nejrůznější klíče, podle kterých se dají lidé dělit do skupin. Skupiny přímo milujeme. Dělíme se na vegetariány, vegany a masožravce. Dělíme se na lesany a konzumenty. Dělíme se podle pohlaví, víry, barvy pleti, politické příslušnosti…. dělíme se pořád a rádi. Pojďme si tedy projít dělení kamarádek podle znamení.

Každá z nás má nebo by aspoň chtěla mít takové ty milé kamarádky, které zajdou kdykoli, neřeší, jestli máte uklizeno a přinesou radši rezervní lahev vína, kdyby došlo to, co máte doma. To jsou většinou Střelkyně, Lvice nebo Váhy. Všichni je milujeme a žádné dobrodružství s nimi není dost bláznivé.

Ale pak jsou tu i ty kamarádky, které máme sice rádi, ale občas už je jich tak nějak moc. A právě tahle druhá skupina si zaslouží rehabilitovat a ocenit!

Berani

Máte kamarádku Berana? Pak asi budete souhlasit, že tohle kamarádství někdy pekelně bolí. Beran má totiž rohy a ne náhodou. Umí je totiž dokonale použít v tu nejméně vhodnou chvíli. Jestliže vás totiž Beran miluje – a tím si buďte jistí, protože Beran má ryzí srdce a nikdy nepředstírá falešnou náklonnost – může se klidně rozhodnout, že Vám bude pomáhat. Ale bude pomáhat jak chce a kdy chce. Takže klidně i v tu nejhorší možnou chvíli. Beranovi totiž nezáleží na tom, jak se cítíte Vy. On ví, co je pro Vás nejlepší (Beran je největší egoista v celém Zodiaku), rozhodne to za Vás a taky pro to podnikne všechny možné kroky. I kdyby Vás to mělo ranit. Nebo Vám poničit kariéru. A věřte, že taková pořádná beraní šlupka do zadku opravdu opravdu bolí. Ale ruku na srdce – zvedli byste se z té pohodlné klícky, co jste si vybudovali a vyběhli ven? No tak to Beran udělá za Vás. S rozběhem Vás nakopne do zadku, dá Vám herdu do zad a přátelsky křikne : “ Neřvi furt a běž!!“. A co je víc??? Berani jsou poklad. Nebojí se být osamělí v davu a nebojí se bít za svou pravdu. Takových přátel si musíme vážit.

Panny

Panna přichází na svět s velkým darem kritiky. Má vždy po ruce notýsek, ve kterém jsou dopodrobna vypsány všechny vady a nedostatky, které máte. Nebo které má muž Vašich snů. Kritika Panny bolí, protože ona nikdy nezapomíná a přesně ve chvíli, kdy lítáte na růžovém obláčku zamilovanosti Vám připomene, jak Vám tehdy Váš milý zapomněl odepsat na pozvání na rande. Před rokem. Nebo třemi. Panna je absolutně nepostradatelná, aby Vám ukázala na drobnosti, které je potřeba napravit a doladit. Když už Vás Beran nakopne a Vy běžíte letním ránem po parku, stromy voní, ptáci zpívají a vzduch se třpytí zlatem, Panna poběží vedle Vás a bude Vám ukazovat všechny výmoly, krtince a psí hovínka, do kterých se chystáte šlápnout, protože se koukáte do slunce a ne na zem. Panna je požehnání pro idealisty, kteří pro celek zapomínají na detaily. Panna je skromná a tichá. Je připravená nikdy nesklidit dost chvály za to, jak trpělivě nám všechna ta hovínka ukázala. Ale bez těch vyladěných detailů by celkový obraz nikdy nebyl tak dokonalý.

Vodnářky

Vodnářka je svá. Originální, veselá, vtipná… vždycky jiná. Okouzlující a jiskřivá. Ale taky nesnesitelně nespoutaná. Vodnářka se nadchne pro každou bláznivinu. Když poběžíte letním ránem, Vodnářka poběží s Vámi. Vezme to šmahem přes potok, elegantně přeskočí květinový záhonek a pak, přesně ve chvíli, kdy si lebedíte ve společném pohybu, Vám vezme bez mrknutí oka roha. Prostě odhopká jinam, kde je trávník zelenější a kde jiná kamarádka běží elegantněji. Au. To bolelo. Myslela jste si, že jste nejlepší kámošky, souzníte spolu, budete cvičit jógu až doběhnete pod támhleten dub a ona se Vám klidně vysmekne a letí jinam, protože tam má kámošku, co ve stánku prodává café latté. A až si utřete slzičku a schováte ten vztyčený prostředník, řeknete si „No a co, můžu přece cvičit jógu sama“. Otočíte se na patě (Panna Vám ukáže směr, abyste nešli na jógu s papírkem na botě)  půjdete ke stromu sama. A až budete uprostřed hory, psa nebo loďky (doplňte asánu dle svého výběru), Vodnářka zvesela přiběhne, přinese Vám kapučíno, řekne „Dobře ty!“ a zase odběhne. A Vám dojde, že Vodnářku nemůžete spoutat. Nemůžete jí přikázat, aby Vás milovala a stála vedle Vás, když Vy se snažíte rozmotat nohy z první lekce jógy, kterou jste cvičila podle internetu. Ale ona Vám dá svobodu. A volnost. A Vy se nadechnete a zjistíte, že tu jógu jste dokázala úplně sama. Stejně jako doběhnout k tomu stromu a nezlámat si kotníky ve výmolech. Stejně jako vyběhnout z toho pohodlného křesla. Ale dost Vám k tomu pomohly i ty kámošky, se kterýma to není vždycky jednoduché.

A je nesmírně důležité je mít a vážit si jich!

Obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/d%C3%ADvky-kamar%C3%A1dky-barvy-holi-pr%C3%A1%C5%A1ek-1266673/

Nejšťastnější dítě

„Nejšťastnější dítě je to, které vychovává celá vesnice.“ – Africké přísloví

Mít děti je požehnání a radost. Na tom se jistě všichni shodneme. Mít děti je hromada starostí a nečekaných situací, na které se nelze připravit. Na tom se také bez problémů shodneme.  Ale jaké by ty děti vlastně měly být? Veselé? Klidné? Poslušné? Musí vždy umět pozdravit a poděkovat? A co takhle jednoduše být šťastné?

Jistě bychom našli bezpočet rad a návodů, jak docílit toho, aby zrovna naše dítě bylo tím nejšťastnějším na světě. Mohli bychom sledovat trendy a kupovat vždy poslední výkřik módy pro naši princeznu. Případně bychom mohli po nocích sjíždět všechny díly Avengers a shánět pro našeho malého bojovníka nejnovější masku Iron mana…. Ale nemyslím si, že hromadění věcí a nakupování nových hraček (oblečení, elektroniky…) vede ke štěstí.

Když si totiž odpovíme na otázku, co dělá naše dítě šťastným, snadno najdeme odpověď i na naši vlastní otázku. Na otázku našeho vnitřního dítěte, se kterým tak málo mluvíme.

Viděli jste už někdy doopravdy šťastné dítě? Pak máte za sebou jeden z nejvzácnějších okamžiků, jakých se vám v životě dostane. Šťastné dítě je takové, které se směje. Možná nahlas výská radostí, možná se potichu laskavě usmívá. Šťastné dítě nemluví. Ale vyzařuje do okolí světlo a radost. Ono mluvit nemusí. Ono celou svou existencí vyjadřuje vděčnost za právě tu chvíli, kterou prožívá. A my můžeme také! I my všichni jsme děti – jen máme o kousek větší těla a o mnoho víc zranění z bitev se světem. Ale i my máme své vnitřní dítě, které také touží po tom být šťastné.

Tak, cíl už máme – teď jen najít cestu, která k němu vede. „Nejšťastnější dítě je to, které vychovává celá vesnice.“ V tomto africkém přísloví je obsažena esence všeho. Možná jste se právě zděsili – jak jako, celá vesnice?? Dítě přece patří k matce! Ano, to máte pravdu. Ale pozor na jednu věc – dítě patří K matce. Ne: dítě patří matce! Cítíte ten rozdíl?

Žijeme v době, která je rozpolcená, zmatená a neutěšená. Často se stává, že po porodu maminka zůstane na péči o dítě sama. Babičky chodí do práce, mladá maminka nemá svou síť sester, o kterou by se v nouzi opřela a tatínkové se buď nemohou nebo rovnou nechtějí péče o miminko účastnit. A tak vzniká bolestná propast, kdy je maminka ponechána starostem o dítě a ostatní členové si děťátko půjčují jen občas. A jak miminko roste a stává se batoletem, je čím dál těžší do vztahu maminka-miminko zasáhnout zvenčí. Babičky si ho raději neberou na hlídání, protože „té dnešní výchově nějak nerozumí“, tatínkové s dětmi moc času netráví, protože „on by ho zase někde nechal lézt po stromech“ a dědečkové stojí raději úplně stranou, neboť „minule mu akorát pustil televizi a byl tam Dracula“.

A tady pozor. Vracíme se zpět k tvrzení, že dítě patří K matce a ne jen matce. Maminky, vím dobře, jak bolí srdce, když vidíte vašeho miláčka za sklem autobusu, kterým jede s babičkou a ne s vámi. Ale pro štěstí vašeho děťátka je nutné tu bolest překonat. Protože dítě potřebuje rozvíjet všechny aspekty své dušičky. Dítě potřebuje babičku, která ho vychovává jinak (nebo vůbec) než jak je dnes běžné. Dítě potřebuje tátu, který ho nechá lézt na strom, nechá ho spadnout a rozbít si koleno a nechá ho to zkusit znovu. A ano, potřebuje i toho dědečka, který dítěti ukáže všechny lumpárny, které ještě neobjevilo samo. Protože takové dítě je skutečně svobodné. A když je svobodné, pak je skutečně šťastné.

Svobodné dítě si samo najde a vybere chování a vědomosti, které ho naplňují. Ne pouze jeden typ, který mu dokáže předat jeden člověk. A že při tom procesu nebude vždy to vzorné děťátko, které vám všichni ve frontě v obchodě závidí? No a co? Chcete poslušné dítě nebo šťastné?

Možná vám dítě bude narušovat vaše vlastní hranice. Bude dělat virvál v obchodě kvůli novému autíčku nebo panence. Výborně! Máte jedinečnou příležitost nastavit si svoje vlastní hranice. Máte volbu! Může pro vás být přednější emoce vašeho dítěte, tak ho necháte, ať se klidně vyvzteká na zemi. A ostatní ať klidně koukají. Nebo je pro vás důležité, aby na vás nikdo nekoukal, a tak si dítě „zkrotíte“. Ani jeden přístup není horší nebo lepší. Je to jen a jen o vás. O vašem vnitřním nastavení. O vašich hranicích a o vašem štěstí.

Jedině svobodní jsme totiž opravdu šťastní. A svobodní jsme, když známe své hranice. Víme, co podstoupit chceme a co už je pro nás neúnosné. A tu stejnou možnost dáme i svým dětem. Nechme děti rozhodovat o svém volném čase. Možná, že oni nebudou vždycky chtít jet na výlet vláčkem. Možná budou raději doma. A možná, že když je necháte, uvidíte zázrak. Najednou uvidíte vaše zlatíčko, jak se v tichosti probírá kostkami lega a brouká si oblíbenou písničku. A kolem něj se jako lehký opar chvěje tiché štěstí.

 

Obrázek, zdroj: https://pixabay.com/cs/d%C3%ADt%C4%9B-sm%C3%ADch-vesel%C3%A9-d%C4%9Btsk%C3%A9-h%C5%99i%C5%A1t%C4%9B-1674021/

 

Óda na stres !

Díky Bohu za stres! Za stažený žaludek! Za chvějící se nervy! A sucho v krku!

Každý z nás již jistě zažil chvíle, kdy mu nebylo příjemně. Začíná to letmou myšlenkou, která se mihne někde vzadu v hlavě. „Kéž bych tam nemusela…“ nebo „že já vůl jsem radši neřekl, že vezu mladého na fotbal….“, případně obligátní „snad to nebude na dlouho“… Tu a tam to postihne každého. A pro pár nepříjemných okamžiků se svět nezboří, ne? No tak to pro jednou přetrpím a příště už tam nepůjdu / to dělat nebudu…

Pokračujeme mírně nepříjemným pocitem v oblasti žaludku. „Ach jo, proč já sem vůbec lezu?“ nebo „taky bych byl radši na pláži“… Ale co už, všichni přece děláme něco, co nám není vždycky příjemné. Vydrželi jiní, vydržím to taky.

A dál? Pak přichází staré známé „neřvi, všichni tam musíme“… takhle totiž často a rádi okřikujeme sebe samé, když děláme něco, co vlastně nechceme. Jenže ono se to tak nějak očekává. Ono se to tak nějak musí. Musí? Ono se to přímo vyžaduje! Dnešní doba je posedlá stresem. Ve stresu se přímo rodíme. Existuje bezpočet zaručených postupů, jak vystresovat budoucí maminky a tatínky. Malé dítě nasává stres z domova (Panebože, on má ještě plínky? A ta vaše holčička moc nechce půjčovat hračky, hm?), školka je ve většině případů soubor pravidel a trestů, a školní docházka už je nepokrytě postavena na stresu ze špatných známek či domácích úkolů. Bez stresu bychom snad ani nefungovali. Po vykročení do dospělého života jsme doslova bombardováni stresem a existuje mnoho mediálních odvětví, které ze stresu žijí. Nejprve ho vyvolají a pak nás zavalí radami, jak ho zvládnout a odbourat.

Ale pokud chceme najít cestu z bludného kruhu ven, jediná platná rada zní: VAŽTE SI SVÉHO STRESU!!

Stres je přirozený obraný mechanismus našeho těla. Stres je červená na naší cestě životem. Stres je zdvižený ukazováček, který nám jako první důrazně poklepe na čelo a ukáže na náš problém. A problém je, že jsme si zvykli trpět. Za ty dlouhé roky pod nadvládou stresu si nedokážeme ani představit, že bychom žili jinak a lépe. Prospěšněji a tvořivěji. Že bychom nechodili na osm/deset/dvanáct hodin do práce, kterou nesnášíme, a místo toho si zvolili jinou, která bude lépe odrážet naše vnitřní nastavení. Že bychom se nevraceli se staženým žaludkem domů, kde na nás čeká neurvalý partner či partnerka, ale místo toho si vědomě zvolili samotu, než přijde ten pravý partner pro nás.

A proto pěji ódu na stres! Vítejme chvíle, kdy jsme ve stresu a važme si jich. Podle nich poznáme kvalitu svého života. A díky nim dostáváme šanci něco změnit.

 

Obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/blesk-bouřka-počasí-bouře-úder-801866/