Ubližuješ mi

Ubližuješ mi! Jak se můžeš takhle chovat? Proč mi to děláš? Copak nevíš, že mne tvé chování zraňuje? Bylo to opravdu nutné?

— NE! — Tohle je špatné nastavení, které nás ve výsledku nikam nedovede. Zkusme úvodní větu ještě jednou a pravdivě.

Namísto „ubližuješ mi“, vždycky (opravdu vždycky!) říkejme “ UBLIŽUJEŠ PŘEDSTAVĚ, KTEROU JSEM SI O TOBĚ VYTVOŘIL“

A voilá, kolik pravdivého se vyjeví, kolik domnělých zranění se vyléčí a kolik nepravdy se odstraní z našeho života.

Pokud máme ve svém životě někoho, kdo nám neustále ubližuje, říká věci, které nás zraňují, dělá věci, které nás bolí – upřímně si zkusme říct, zdali neubližuje naší představě o něm. Byli jsme to my, kdo si myslel, že se bude chovat tak a tak. Byli jsme to my, kdo si myslel, že tohle by ten druhý nikdy neudělal. Byli jsme to my, kdo si vysnil povahu toho druhého. Pramálo záleží na tom, jestli jde o manžela, sestru, rodiče nebo dítě. Nic nám nemůže ublížit, pokud žijeme v pravdě a nevytváříme si falešné představy.

Základem všeho je nechat být všechny naše domněnky, představy a falešné myšlenky. Nikdo se nám nemusí zodpovídat ze svých činů. Stejně jako my se nemusíme zodpovídat nikomu.

Chápu, může to znít děsivě. Ale svoboda je děsivá. A krutá. A krásná. A co je víc?

Konzultace v Českých Budějovicích, kontaktujte mne na mailu: martina.olecka@centrum.cz

Žena ohně

Neumím meditovat. Moje myšlenky lítají od žehličky až ke knihám.  Miluju dlouhé sukně, ale cítím se v nich jako balón. Vonné tyčinky mi většinou smrdí. Místo zeleného čaje si někdy dám kafe. Z možností „veganský párek“ a „špekáček na ohni“ si vždycky vyberu tu druhou. Nevím, jak se vaří cuketová polívka. Připadám si jako rebel, když si občas zeleninu v obchodě nedám do plastového pytlíku. K smrti mne nudí duchovní filmy o Zeleném životě.  Moje emoce lítají jako na houpačce a občas je ze mne žhavá sopka. O sopečné erupci se pak ještě dlouho mluví mezi sousedy. Nejradši mám kraťasy a vytahané triko s flekem od piva.  Neumím jen tak „plynout“, potřebuju akci, činnost, děj a náboj.

Asi prostě nejsem duchovní.

Ne. Nejsem duchovní žena tak, jak se to teď stalo moderní. Ale já jsem duchovní. Po svém. Bez masky! Duchovní může být každý, kdo cítí, myslí, vnímá a miluje. Duchovní je každý po svém. Každý, kdo v srdci cítí lásku a kdo chrání slabší. Každý, kdo uctívá sám sebe. Kdo miluje svou krásu a jedinečnost. Každý, kdo ví, jakou zodpovědnost má za svůj život.

Nemusím být duchovní a éterická. Stačí, když budu vyzrálá a zodpovědná. A k tomu mi stačí láska k sobě.  A ticho v lese. A oheň. Se špekáčkem. A k tomu pivo.

Hore kopytama

Moje kamarádka občas říkávala, že někdy je všechno hore kopytama. Prostě naruby. Jinak. Tím „hnědým“ nahoru…

Známe to všichni. Když odejde partner. Když nás vyhodí z práce. Když se na nás nejlepší kamarádka vykašle. Když nám dítě řekne, že jsme nejhorší rodiče na světě…. Prostě je najednou všechno jinak.

Každý životní kotrmelec je příležitost, jak změnit svůj postoj a přehodnotit své vztahy.  Často se stává, že celý život žijeme podle hesla „mělo by se….“. Vytvořili jsme si ochranné slupky různých „mělo by se“, abychom se cítili přijímaní, milovaní a láskyplní.  Měli bychom založit rodinu, měli bychom se vzít, měla by se posekat zahrada, měli bychom pozvat tvoji maminku na oběd…..

Ale pak stačí jeden vesmírný přemet a všechny „mělo by se“ odpadnou.

A my zůstaneme na všechno sami. Zmizí slupky, zmizí ochrana, zmizí rodina a přátelé. A v ten moment, kdy jsme nejvíc sami, zjistíme kvůli čemu jsme vlastně na světě. Ne kvůli rodině, ne kvůli dětem ani kvůli partnerovi. Jsme tu jen a pouze kvůli sobě.

Ano, byli jsme vychováni v představě, že takové prohlášení je sobecké. Žena tu je hlavně kvůli dětem. Muž kvůli zajištění rodiny. Ale co až děti odejdou? A co když se rodina rozpadne? Co nám zůstane?

My a náš život. To je to, oč tu běží. Až dopadnete na dno samoty, zjistíte, že nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Že nemusíte s nikým bojovat. Že se nemusíte o nikoho starat. Jen o sebe. A když budete vy v pohodě, bude i okolí.A jestli ne, není to váš problém.

Až dopadnete na dno samoty a ztratíte všechny ochranné slupky, dostanete největší dar ze všech. Dostanete zpět svůj život.