Rozvod a děti

„Rozvádějí se manželé, ne rodiče“

Nikdo z nás si to takhle neplánoval. Na konci každé pohádky, kterou jsme jako malí milovali, bylo „a žili spolu šťastně až do smrti“. Jenže co když vztah umře dřív než ti, kdo v něm jsou?

Žádná pohádka nezačínala tím, že „maminka zůstala se dvěma dětmi sama“ nebo „tatínek sám vodil každé ráno Cvrčka do školky“. Tam, kde končí pohádky, začíná život.  Ve své terapeutické praxi se čím dál víc setkávám s rodiči, kteří se snaží tu pohádku uchovat aspoň pro své děti. A to je veliké požehnání. Protože to, že se manželé rozvádějí, nemusí nutně znamenat trauma a konec pohádky pro děti.

Jste-li připraveni na tvrdou práci na partnerském vztahu, jste-li připraveni na kompromis a na vzájemnou úctu, pak budou mít vaše děti i po rozvodu ty nejlepší rodiče na světě.  A jejich pohádka neskončí. Naopak, začne jim skutečný život, který bude pohádkový a plný opravdové lásky.

Maminka bude vždycky Bohyně. Tatínek bude vždycky Bůh. Rozvod může znamenat pro děti neustálý život na bitevním poli, kdy nechápou, jak se mohli milující rodiče změnit na tyrany, kteří napínají city malého tvorečka jako strunu. Dítě si to klade za vinu. Vždycky! Nikdy nepochopí argumenty typu „ty nevíš, jaký tvůj otec vlastně je“ nebo „tvoje máma za všechno může, ona to pokazila“. Dítě bude vždycky milovat oba, a když ho budeme stavět před výběr, rozhodne se dávat vinu sám sobě.

Ale je i jiná cesta! Vaše jedinečná cesta, po které půjdete společně. Ukážete dítěti, že rozvodem život nekončí. Že mu do života budou přicházet nové maminky, noví tatínkové, sourozenci a zkušenosti. Ale že maminka a tatínek jsou tu pořád pro něj a pořád jsou milující bohové.

Konzultace mail / osobně! 

Kontaktujte mne na:  martina.olecka@centrum.cz / +420 775 344 148

Ubližuješ mi

Ubližuješ mi! Jak se můžeš takhle chovat? Proč mi to děláš? Copak nevíš, že mne tvé chování zraňuje? Bylo to opravdu nutné?

— NE! — Tohle je špatné nastavení, které nás ve výsledku nikam nedovede. Zkusme úvodní větu ještě jednou a pravdivě.

Namísto „ubližuješ mi“, vždycky (opravdu vždycky!) říkejme “ UBLIŽUJEŠ PŘEDSTAVĚ, KTEROU JSEM SI O TOBĚ VYTVOŘIL“

A voilá, kolik pravdivého se vyjeví, kolik domnělých zranění se vyléčí a kolik nepravdy se odstraní z našeho života.

Pokud máme ve svém životě někoho, kdo nám neustále ubližuje, říká věci, které nás zraňují, dělá věci, které nás bolí – upřímně si zkusme říct, zdali neubližuje naší představě o něm. Byli jsme to my, kdo si myslel, že se bude chovat tak a tak. Byli jsme to my, kdo si myslel, že tohle by ten druhý nikdy neudělal. Byli jsme to my, kdo si vysnil povahu toho druhého. Pramálo záleží na tom, jestli jde o manžela, sestru, rodiče nebo dítě. Nic nám nemůže ublížit, pokud žijeme v pravdě a nevytváříme si falešné představy.

Základem všeho je nechat být všechny naše domněnky, představy a falešné myšlenky. Nikdo se nám nemusí zodpovídat ze svých činů. Stejně jako my se nemusíme zodpovídat nikomu.

Chápu, může to znít děsivě. Ale svoboda je děsivá. A krutá. A krásná. A co je víc?

Konzultace v Českých Budějovicích, kontaktujte mne na mailu: martina.olecka@centrum.cz

Žena ohně

Neumím meditovat. Moje myšlenky lítají od žehličky až ke knihám.  Miluju dlouhé sukně, ale cítím se v nich jako balón. Vonné tyčinky mi většinou smrdí. Místo zeleného čaje si někdy dám kafe. Z možností „veganský párek“ a „špekáček na ohni“ si vždycky vyberu tu druhou. Nevím, jak se vaří cuketová polívka. Připadám si jako rebel, když si občas zeleninu v obchodě nedám do plastového pytlíku. K smrti mne nudí duchovní filmy o Zeleném životě.  Moje emoce lítají jako na houpačce a občas je ze mne žhavá sopka. O sopečné erupci se pak ještě dlouho mluví mezi sousedy. Nejradši mám kraťasy a vytahané triko s flekem od piva.  Neumím jen tak „plynout“, potřebuju akci, činnost, děj a náboj.

Asi prostě nejsem duchovní.

Ne. Nejsem duchovní žena tak, jak se to teď stalo moderní. Ale já jsem duchovní. Po svém. Bez masky! Duchovní může být každý, kdo cítí, myslí, vnímá a miluje. Duchovní je každý po svém. Každý, kdo v srdci cítí lásku a kdo chrání slabší. Každý, kdo uctívá sám sebe. Kdo miluje svou krásu a jedinečnost. Každý, kdo ví, jakou zodpovědnost má za svůj život.

Nemusím být duchovní a éterická. Stačí, když budu vyzrálá a zodpovědná. A k tomu mi stačí láska k sobě.  A ticho v lese. A oheň. Se špekáčkem. A k tomu pivo.