Archetyp sestry

Ženské kruhy a síť sester jsou nenahraditelnou součástí života každé ženy. Pokud ženě toto chybí, hledá náhražky a jiné možnosti, které ale často vedou do.. pekel. Nebo minimálně začne povážlivě kolísat kvalita vztahů, které žena bez sítě sester má.

Ve starých společenstvích byly zakládány a udržovány tzv. červené stany. V těch se shromažďovaly ženy po dobu menstruace. Tady si povídaly, tvořily, meditovaly, předávaly zkušenosti a příběhy. Vzhledem k opakujícímu se pravidelnému cyklu, bylo snadné udržet ve společenství řád. A také se tím ženy odevzdávaly tomu, jak ženské tělo funguje a co požaduje.

Během menstruace fyzické tělo vydává vše, co za předchozí měsíc nahromadilo a dále nepotřebuje. Z těla odchází přebytečná krev i tkáně, které již neslouží svému účelu. Podobné by to mělo být i u ženské psychiky. Tento „červený“ čas je určen zklidnění, meditaci, odpočinku a opouštění nepotřebných myšlenek či chování, které se ukázalo jako neplodné. Jestliže si žena tento čas nedopřeje, nutně se v ní hromadí myšlenky, které posléze vyvolají napětí. Známé a strašidelné PMS. Kdo by se ho nebál!

Žena odpradávna směřuje k cyklickému životu a do života ve společenství ostatních žen. Bohužel dnes je tento ženský kruh poškozen a nefunkční. Mnoho žen přiznává, že nerady tráví čas ve větší skupině žen. Ženský pracovní kolektiv je pak přímo hrozba! Každý si jistě dokáže představit ty klevetivé drbny, které touží po senzaci. Kde se bere takový jed?

Je to tím, že malé holčičky a dívky vyrůstají v mužských principech soutěže a rivality. Kluci jsou přirozeně soutěživí a je to v pořádku. Snadněji zvládnou prohru, poučí se z neúspěchu a rychle se oklepou, aby mohli příště zazářit. Když se ale do soupeření pustí holčičky, z neúspěchu se snadno zklamou či zhroutí a odvozují od toho vlastní hodnotu. Neuspěla jsem v soutěži o nejhezčí náramek, tzn. nejsem dost dobrá v ničem. Nadto ještě holčičky nedokáží svou prohru nechat „na hřišti“. Táhnou si špatný pocit s sebou a ostatní děvčata si na té, která prohrála rády smlsnou, aby tím podpořily svůj dobrý pocit ze sebe.

Pojďme zkusit podpořit v dívenkách to, co je jim vlastní. Holčičky potřebují komunikovat, mluvit, sdílet. Dokáží objevovat krásu v druhých, pečovat a trpělivě se starat o slabší. Naučme je hledat jejich vlastní hodnotu v sobě a ne v tom, jak uspějí ve vnějším světě. Tak z nich mohou vyrůst sebe-vědomé ženy, které si vybudují vlastní záchytnou síť sester. Takovou, kde se ženy nepomlouvají a neprobírají tu, která zrovna nepřišla. Takovou, kde každá žena je unikátní v tom, co dělá a dohromady tvoří laskavou, veselou a štěbetavou náruč těm, kteří to potřebují.

 

obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/d%C4%9Bti-sestry-roztomil%C3%BD-z%C3%A1bava-holky-1869265/

Takový hezký pár

Často se setkávám s dotazem, jaký je život s dvojplamenem. A co to vlastně je dvojplamen? A jak najdu ten svůj? Moje odpověď je možná překvapivá – dvojplamen určitě nehledejte, on si vás stejně najde sám, až bude ten pravý čas.

Dvojplamen – zní to mysticky a skutečně to takové i je. Je to někdo, v kom okamžitě poznáte druhou polovinu vlastní duše. Někdo, kdo je vaším dokonalým protějškem. Někdo, kdo vás na jisté úrovni vědomí zná od počátku věků. Někdo, s kým jste si na téhle planetě a v tomhle životě dali rendez-vous ještě dřív, než jste se narodili. Tak to je dvojplamen. Zní to fantasticky? Ale to není všechno.

Ruku na srdce – jsme dokonalí? Máme vždy čisté úmysly? A čisté myšlení? Nemáme žádné temné stránky a stíny? A bolístky z minulosti? Ne? Pak jsme zřejmě Andělé a sem jsme zabloudili jen tak na návštěvu. Ale víme, v hloubi duše víme, že dokonalí nejsme. A ani náš dvojplamen není dokonalý. Takže když říkám,  že dvojplamen je druhá polovina naší duše – je to druhá polovina se vším všudy! I on má své trápení, bolesti, špinavé ponožky hozené v koutě a týden nemytý hrneček od kafe. Stejně jako někdy my.

Důvod, proč se dvojplameny spojí je ten, že nikdo jiný nám nedokáže tak dokonale zobrazit celou a syrovou pravdu o našem vnitřním světě tak, jako to umí dvojplamen. Zobrazí nám naše nejtemnější stránky a donutí nás přiznat je okolí i sami sobě. Jak to funguje ve skutečnosti? Jsme žárliví? Pak nás dvojplamen podvede. Pořád ještě žárlíme? Pak nás podvede znovu a znovu. Jsme majetničtí a toužíme ve vztahu „mít navrch“ a kontrolovat situaci? Pak od nás dvojplamen bude utíkat a opustí nás tolikrát, kolikrát si o to sami řekneme…. Jsme pasivní a čekáme, až si pro nás dvojplamen přijde a řekne ono pověsté „pojď, holka, zařídil jsem ti bejvák“? Pak rozhodně nepřijde!

Pokud vstoupíme do vztahu s dvojplamenem (a ono nám stejně nic jiného nezbyde), čeká nás nejdrsnější pohled do vlastní duše, jaký si ani nedokážeme představit. Nadto se ještě velice pravděpodobně rozkmotříme s celým svým okolím a s celou strukturou života, kterou jsme do té doby budovali. Dvojplamen přichází do života proto, aby zničil vše přežité, nefunkční a nepodstatné. Jak to funguje? Možná je to třikrát rozvedený donjuan. Možná je to svobodná matka s drogovou minulostí. Možná je to výrazně starší partner, který se k vám (podle okolí) tak nějak nehodí. Možná vyléčená alkoholička.. V každém případě vás nikdo za volbu partnera nepochválí, nikdo ji ani neschválí a nepochopí. Pravděpodobně vás odsoudí. Zpřetrhají vazby, přestanou komunikovat. Budou vás pomlouvat a odsuzovat.Tak proč to všechno podstupovat? Proč se trápit?

Pravým důvodem vší té bolesti je bezpodmínečná láska. Láska absolutní a ve své nejčistší podobě. Taková láska, kterou nic a nikdo nezraní a nezničí. Až projdete vší bolestí, kterou si pro vás dvojplamen připraví (a vy pro něj), podíváte se sami sobě do očí, nalejete si čistého vína a přiznáte si, kde byly vaše slabiny a s čím jste konečně skoncovali. Přestanete lhát sobě i okolí. A budete o veliký krok dál na vaší cestě. Pocítíte dotek pravé a skutečné lásky. Protože on vás bude vždy milovat a vy jeho. Protože budete vědět, že tohle je ten jediný pravý důvod, kvůli kterému stálo zato se narodit a prožít život až do dne, kdy budete spolu.

A až budete uprostřed největší bouře a vše kolem se bude hroutit, nezapomeňte si položit tu nejzákladnější otázku.

Dokážete si představit život ve světě, ve kterém on neexistuje?

 

Obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/digitální-umění-grafika-společně-398342/

Manifest Ženy

Feminismus! Aktivisti! Ženské kruhy!

Slova, která vyvolávají paniku, strach, nebo rovnou odpor. Pojďme si tedy vysvětlit k čemu patří a jak je správně pochopit.

Ne každá žena je nutně feministka. A ne každá žena je aktivistka. Nicméně čím dál více žen se necítí ve svém životě komfortně a cítí touhu něco změnit. Ale co a jak? A nejlépe tak, aby byli spokojeni všichni!

Po dlouhá staletí se ženy realizovaly skrze někoho jiného. Mladé dívky pouze do té míry, do jaké jim to dovolil otec či starší bratr. Manželky skrze své manžele a syny. A měla-li některá to štěstí stát se tchyní, která má v domácnosti pevnou ruku a poddajnou snachu, pak se teprve mohla naplno projevit.

Přestože doba se změnila, tradiční vzorce chování stále trvají. A proto se stále více žen stává emancipovanými. Neznamená to však, že by chtěly za každou cenu být rovny mužům! Žena nemá v povaze přirozeně soupeřit. A už vůbec ne se vyrovnávat mužům. Emancipovaná žena se touží naplno projevit ve svém ženském světě. Takovém, kde se nesoupeří a neměří podle výkonu. Takovém, kde se ženy podporují a rozkvétají ve své jedinečnosti.

Žena je jako nádoba, která nasává energii a emoce. Jestliže se nutíme do soutěží, her a výher podle mužských pravidel, neumíme to pak zpracovat a vypustit. Ukládáme si do svého lůna bolesti z proher a urážek. Žena nedokáže nikdy plně propustit neúspěch tak, jak to dovedou muži.

Ženy – nebojme se opustit svět mužů.

Muži – nebojte se pustit ženy na jejich vlastní cestu.