Aby děti milovaly nevlastní mámu

Jak to dokázat, aby děti milovaly nevlastní mámu? Nebo nevlastního tátu? A aby neztratily půdu pod nohama? A nerozsypal se jim svět?

Někdy jsou v životě chvíle, kdy padne rozhodnutí, ze kterého není cesty zpět. Prostě to nevrátíš, i kdyby ses na hlavu stavěl. Svatba, narození dítěte, rozvod, smrt…. To všechno jsou silná slova a ještě silnější chvíle, které změní proud života. A řeku nepřesvědčíš, aby se vrátila do starého koryta. Když se jednou hráz protrhne a voda se valí všemi směry, není nic, co by to zastavilo.

A pak se taky třeba stane, že táta má novou mámu a máma má nového tátu. A trochu to drhne a ty víš, že někde v tom kole života je kamínek, který má šanci všechno rozbít a ty začneš znovu od nuly. Ten kamínek, který skřípe, musí najít každý sám. Když máš doma puberťáka, který bojuje proti všemu a nejvíc proti nevlastní mámě, nevíš, jak to udělat, aby bylo zase všude růžově. A když máš malého skřítka, který pláče po tatínkovi a nechce ani za mák slyšet o společných výletech s novým strejdou, bojíš se, že nikde není světlo na konci tunelu.

Jo, existuje jedna odpověď na všechny starosti. Je to samozřejmě láska. Jenže když žiješ ve světě tady a teď, nevíš, co to jako znamená. Tak nějak předpokládáš, že se tím myslí, že máš milovat všechny děti bez rozdílu a tím se to zase udělá hezký. Ale ne, tak se to nestane.

Tou odpovědí se myslí láska v partnerství. Ve vztahu musí být vždycky na prvním místě partner! A až pak všechny děti, podle pořadí jak se narodily. Podle žádného jiného klíče se rozbitá rodina sešít nedá. Jakákoli rodina v jakékoli situaci. A pak taky nesmíš zapomenout na sebe, protože ty jsi alfa i omega všeho. Ty se musíš pochválit, ty se musíš ocenit, ty si musíš odpočinout. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Nikdo!

A jakmile se stane to, že partneři jsou pro sebe tím hlavním, milují se a nestydí se dát si lásku a pozornost najevo, pak i ty děti začnou nové rodiče respektovat a milovat stejně. Protože uvidí, že nový táta a nová máma udělali jejich tátu a mámu šťastnými. A za to tě budou milovat. Pro nic jiného si jejich lásku a obdiv nezískáš víc.

Tady se nehraje na masky a hry. Tady se hraje na pravdu. Jestli máš partnera, který je hodný/milý/občas uvaří, tak to nestačí. Musíš ho ty milovat. Opravdově a neskrývaně. Protože děti ti vidí až do hloubi duše. A jestli to jen trochu hraješ a necítíš tu lásku v sobě, stejně to nebude fungovat. Neztrácej čas hraním her, nelži si do kapsy. Buď miluj, nebo jdi od toho.

 

Terapie „Rozvedená rodina“ osobně / mailem / Skype.

Kontaktujte mne na: martina.olecka@centrum.cz

Proč neudržím peníze?

Proč se mě nedrží peníze? Žiju pořád z ruky do huby. V životě nic neušetřím! Co měla, to dala.  Já nějak nevím, prostě mi holt není souzeno něco mít.

A je to opět skryté trauma z dětství, kdy jsme si nedokázali dupnout a říct, že co je naše, to nám nikdo nevezme.

Vzpomeňte si, kolikrát jste jako malí o něco přišli. O něco opravdu cenného.

O něco, co mělo hodnotu hlavně pro vás osobně. Vzpomeňte si na knoflík z „drahokamu“, který se třpytil na slunci. Vzpomeňte si na zlaté naušnice po babičce, které vám najednou někdo vzal. Vzpomeňte si na milovaného plyšového medvídka, který se jednou na procházce ztratil. Nebo na autíčko, které jste museli půjčit tomu zlému klukovi na pískovišti, protože si to tak máma přála… A on vám ho vrátil poškrábané a bez koleček.

Ano, život je nekonečný proud ztrát a nálezů. Ano, nic a nikoho nemůžeme mít napořád. Nebo vlastně nic a nikoho nemůžeme mít a vlastnit. Ale to také neznamená, že se nemůžeme brát za svá práva. Že se nemůžeme postavit čelem tomu, co nám zase bere naše věci.

Když jsme byli malé děti, měl náš osud podobu dospělých polobohů, kteří si s námi dělali, co uznali za vhodné. Říkali, co máme jíst a pít a věděli, kdy je vhodné něco mít a kdy něco dát. Bohužel často jsme museli víc dávat a málokdy nám něco zůstalo v ruce („tak to přece tomu chlapečkovi půjč, nebuď ošklivá holčička“).

A tutéž představu si dodnes mnozí neseme v sobě. Už jí neříkáme „máma a táta“, ale „osud, vesmír, Bůh“…. jakkoli chceme.

Proto se vlastně bráníme hojnosti. Proto nechceme nic mít (s tím nechci nic mít!). Proto když dostaneme výplatu na účet, okamžitě čekáme smršť složenek.

Máma a táta budou vždycky naši dětští bohové, to je v pořádku. Ale netahejme si naše dětská trápení do dospělého života. Nebraňme se životu v hojnosti. A s tím úzce souvisí i to, že musíme otevřít svá srdce. Přestat se trápit starými ranami a dělat vše s láskou.

Konzultace v ČB / emailem: martina.olecka@centrum.cz

 

Rozvod a děti

„Rozvádějí se manželé, ne rodiče“

Nikdo z nás si to takhle neplánoval. Na konci každé pohádky, kterou jsme jako malí milovali, bylo „a žili spolu šťastně až do smrti“. Jenže co když vztah umře dřív než ti, kdo v něm jsou?

Žádná pohádka nezačínala tím, že „maminka zůstala se dvěma dětmi sama“ nebo „tatínek sám vodil každé ráno Cvrčka do školky“. Tam, kde končí pohádky, začíná život.  Ve své terapeutické praxi se čím dál víc setkávám s rodiči, kteří se snaží tu pohádku uchovat aspoň pro své děti. A to je veliké požehnání. Protože to, že se manželé rozvádějí, nemusí nutně znamenat trauma a konec pohádky pro děti.

Jste-li připraveni na tvrdou práci na partnerském vztahu, jste-li připraveni na kompromis a na vzájemnou úctu, pak budou mít vaše děti i po rozvodu ty nejlepší rodiče na světě.  A jejich pohádka neskončí. Naopak, začne jim skutečný život, který bude pohádkový a plný opravdové lásky.

Maminka bude vždycky Bohyně. Tatínek bude vždycky Bůh. Rozvod může znamenat pro děti neustálý život na bitevním poli, kdy nechápou, jak se mohli milující rodiče změnit na tyrany, kteří napínají city malého tvorečka jako strunu. Dítě si to klade za vinu. Vždycky! Nikdy nepochopí argumenty typu „ty nevíš, jaký tvůj otec vlastně je“ nebo „tvoje máma za všechno může, ona to pokazila“. Dítě bude vždycky milovat oba, a když ho budeme stavět před výběr, rozhodne se dávat vinu sám sobě.

Ale je i jiná cesta! Vaše jedinečná cesta, po které půjdete společně. Ukážete dítěti, že rozvodem život nekončí. Že mu do života budou přicházet nové maminky, noví tatínkové, sourozenci a zkušenosti. Ale že maminka a tatínek jsou tu pořád pro něj a pořád jsou milující bohové.

Konzultace mail / osobně! 

Kontaktujte mne na:  martina.olecka@centrum.cz / +420 775 344 148