Když klesneš příliš hluboko…

Když se snažíš žít podle pravidel, když chceš mít něco, co by tě udělalo šťastným, když chceš obstarat svou rodinu a dát jí všechno… Když už ani nevíš, co bys měl pro sebe chtít, když už si myslíš, že máš všechno.  Může se ti klidně stát, že klesneš příliš hluboko.  Spadneš až dolů a tam je těžké být sám. Ale nemůžeš tam být s někým. Tam se nechodí ve dvou. Úplně dole jsi úplně sám. Stejně jako když jsi nejvýš. Úplně nahoře jsi taky úplně sám. A není v tom tak velký rozdíl.

Když už jsi tak ztracený, že dole je nahoře a ty se plácáš na poušti osamění, vrať se do středu. Zpátky do srdce. Přestaň řešit všechno hlavou, stejně to nevyřešíš. A přestaň myslet kalhotama, to nic dobrého nepřinese.  Není třeba mít moc starostí, za to tě stejně nikdo nepochválí. A ani není nutné do všeho strkat ego. Přesně to ego, co sedí někde dole. Potřebuješ k životu obojí, rozum i ego. Ale nenech se tím ovládat. Nejvíc ze všeho potřebuješ srdce.

Zavři oči a podívej se na všechny lidi, které máš kolem sebe, srdcem. Jsou opravdu laskaví? Jsou opravdu tak hodní, jak se zdají být? Nebo tě jen využívají? A vozí se po tvých zádech? Srdce ti všechno řekne. A když už se ho jednou ptáš, zeptej se i na sebe. Jsi opravdu hodný? A opravdu laskavý?

A když už se ho jednou ptáš, měl bys ho poslechnout. Jestli ti poradí, že jsou lidi, kteří do tvého života nepatří, jemně se jich zbav. A jestli ti řekne, že jsou lidi, kteří jsou upřímní a mají tě rádi, tak si těch lidí važ. A jestli ti řekne, že sám sobě ubližuješ, když jsi na sebe moc tvrdej, tak už nebuď.

Protože když se vykašleš na to, co ti říká tvé srdce, tak potom teprve budeš úplně na dně. A úplně sám. A je jedno, jestli budeš nahoře nebo dole. Hlavně nebudeš vědět, kam se ti ztratil ten šťastný kousek celé skládačky.

Tak na sebe dávej pozor!

Žena ohně

Neumím meditovat. Moje myšlenky lítají od žehličky až ke knihám.  Miluju dlouhé sukně, ale cítím se v nich jako balón. Vonné tyčinky mi většinou smrdí. Místo zeleného čaje si někdy dám kafe. Z možností „veganský párek“ a „špekáček na ohni“ si vždycky vyberu tu druhou. Nevím, jak se vaří cuketová polívka. Připadám si jako rebel, když si občas zeleninu v obchodě nedám do plastového pytlíku. K smrti mne nudí duchovní filmy o Zeleném životě.  Moje emoce lítají jako na houpačce a občas je ze mne žhavá sopka. O sopečné erupci se pak ještě dlouho mluví mezi sousedy. Nejradši mám kraťasy a vytahané triko s flekem od piva.  Neumím jen tak „plynout“, potřebuju akci, činnost, děj a náboj.

Asi prostě nejsem duchovní.

Ne. Nejsem duchovní žena tak, jak se to teď stalo moderní. Ale já jsem duchovní. Po svém. Bez masky! Duchovní může být každý, kdo cítí, myslí, vnímá a miluje. Duchovní je každý po svém. Každý, kdo v srdci cítí lásku a kdo chrání slabší. Každý, kdo uctívá sám sebe. Kdo miluje svou krásu a jedinečnost. Každý, kdo ví, jakou zodpovědnost má za svůj život.

Nemusím být duchovní a éterická. Stačí, když budu vyzrálá a zodpovědná. A k tomu mi stačí láska k sobě.  A ticho v lese. A oheň. Se špekáčkem. A k tomu pivo.

Magická Žena – Země

Každá žena je esencí čtyř živlů. A každá je jedinečná v tom, jak dokáže své živly ovládat. Nebo jak ony ovládají ji.

Období Země odpovídá času Plné zralosti až Moudrému stáří. Jsou to naše babičky, které milujeme pro jejich laskavost, péči a starostlivost. Jsou to klidné a tiché části nás samých, které vyčkávají trpělivě, než přijdou ke slovu.

V období Země Žena ráda vaří, pečuje o zahrádku a vytváří věci skrze své ruce.  Toto období může nastat kdykoli v průběhu života a je to v pořádku. Jakmile se Žena ukotví ve své síle, zpracuje všechny ostatní živly, ráda se vrátí zpět ke kořenům. V tomto čase ráda vzpomíná na vše, co dělala jako malá. Na vše, čím voněla kuchyň babičky a co vyráběly s maminkou. V Ženiných kostech se ozývá moudrost celého rodu a ona cítí silnou podporu a spojení s Matkou Zemí.

V magické práci tvoří zejména mastičky, čaje, léky. Jestliže se dobře uzemní, je nepřekonatelná v práci s kyvadlem. Promlouvají k ní karty, krystaly a bytosti Přírody.  Ženy s převahou Země také často pěstují nádherné květiny. Jsou známé tím, že můžou do země zapíchnout hrábě a ony vykvetou.

Země je klidná, nikam nespěchá a má v sobě moudrost staletí. Už zpracovala všechny fáze života a teď čeká na přechod jinam, dál a do jiného světa. Ví,že spěch ničemu neprospívá. Ví, že jediným smyslem života je otevřené srdce a láska, kterou necháme proudit.

Pokud se Žena skryje do fáze Země příliš brzy, může se to projevit obezitou, nebo naopak nezdravou štíhlostí. Bývá rychle vyčerpaná, unavená. Velmi a tvrdě pracuje, a přesto nežije v hojnosti. Její šatník je většinou plný šedivých a černých kousků oblečení.  Má velikou touhu „odlehčovat“, a tak může propadnout nejrůznějším dietám. Příliš brzy se skryla do Země, když její Srdce ještě potřebovalo prožít lehkost. A tak kde se snažíme Srdce utlumit, tam postupně prohořívá Oheň.

Lékem na nezdravý život elementu Země je Vítr. Jedině ten dokáže rozdmýchat uhasínající Žár a přinést do života změny. A jakmile přijde Vítr, můžeme spojit všechny elementy do jednoho – do síly Éteru.

Provázím Ženy na jejich Cestě tak, aby nalezly rovnováhu v sobě samých.

Konzultace mailem či osobně / kontakt: martina.olecka@centrum.cz