Jed pomluvy

Já ale nikoho nepomlouvám! Ne, pomluvy se mi hnusí! Já si normálně povídám, to se snad ještě smí!

Maminka byla velice kreativní v tom, jak dokázala obhájit své jedovaté chování sama před sebou i před celým světem. Už ani sama nevnímala, jak hluboko propadla do propasti pomluv. A jak jejich jed otravoval její mysl. A jak ničil životy lidí kolem. Pomluva je zákeřná. Dokáže se tvářit nevinně, zabalit se do pozlaceného soucitu, vypadat jako věrohodná informace. A přitom ničí čistotu lidí. Všech. I těch, kterých se zrovna netýká.

Bylo to na jedné oslavě. Maminka vyrazila s dceruškou do společnosti a obě si to náramně užívaly. Daly si dobré jídlo, zatančily si na písničky z pohádek, zapomněly na běžný shon a radostně sdílely svůj čas s oslavencem. A náhodou dorazila i jedna oblíbená teta. Ta, kterou měla holčička nejraději. Teta k nim často chodila na návštěvy a nikdy neopomněla přivézt holčičce drobnou pozornost. Teta s maminkou byly velké kamarádky a rády si spolu povídaly. Holčička si vždy v koutku hrála a byla šťastná v těch štěbetavých chvílích plných sdílení. I na oslavě si maminka s tetou dobře popovídaly. Když pak byl čas jít domů, srdečně se rozloučily a vyrazily do pelíšků.

Ale maminka ještě neskončila. V dobrém rozmaru si s dceruškou povídala dál. A zapomněla, že mluví s dítětem a ne s dospělou ženou. Začala pomlouvat a probírat všechny hosty na oslavě. A neopomněla zmínit i milou tetu. Co si to vzala za hrozné šaty. A ten účes! Na takové kudrlinky už přece nemá věk, měla by se trochu nad sebou zamyslet.

V holčičce by se krve nedořezal. V jediném okamžiku jí maminka zničila celý pravdivý dětský svět. Jak to, že maminka říká ošklivé věci o tetě, kterou má tak ráda? Proč se na ni usmívá a chválí jí šaty, když se jí vlastně nelíbí? A co je tedy pravda? A co když si to samé myslí maminka o mně? Co to tedy znamená, když mne máma pochválí? Myslí si to doopravdy?

Pomluva dokáže zničit nejeden nevinný dětský svět. Buďme pravdiví a upřímní. Nejprve k sobě a pak i k ostatním. Chraňme to dítě v nás, které se tak často třese v nejistotě. Vezměme ho za ruku a vybudujme mu pevné základy upřímných vztahů. Nezáleží na tom, jestli je to dítě malé nebo jestli už jsme dávno dospělí. Všichni potřebujeme žít v čistých vztazích.

 

Obrázek: unsplash.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *