Malá divoška

Jejím největším štěstím byl život. Žila proto, aby byla šťastná. Byla šťastná tehdy, když žila. Když cítila, jak jí tepe srdce v hrudi. Když nohama kypřila vlahou zem. Když ponořila ruce až po lokty do studené vody  a tekoucí potůček jí smýval písek z rukou. Když jí vítr cuchal vlasy. Když mžourala tak dlouho do slunce, až jí z toho bolely oči. Když mohla roztáhnout paže a točit se dokola. Když se mohla rozeběhnout přes louku plnou květin. Když cítila vůni jarních květin a prvních jablek. Byla šťastná, když lezla na stromy. Byla šťastná, když z nich seskakovala. A nejvíc byla šťastná tehdy, když přišel jarní déšť. Nechávala si kapky stékat po tvářích a plakala radostí, že příroda pije a dostává vše, co potřebuje. Pak zmáčená běhala po poli a křičela, že v dešti je Bůh. Nebo tehdy, když přišel první sníh. Dlouho v úžasu sledovala vločky, které tančily jako baletky. Tančila s nimi. Pak vyplázla jazyk a chytala to studené nic, které chutnalo jako Vánoce. Byla šťastná. Byla to malá divoška.

Ale pak už bylo moc pozdě a musela domů. A doma vždycky dostala vyhubováno. Že je mokrá, špinavá, uřícená. Že má špinavou sukýnku, roztrhané triko. Honem do vany a umýt! Vydrbej si ty uši! Jak to vypadáš? Takhle se chová holčička? Namydli si pořádně ty kolena! Vím, že to bolí, máš je odřené! Tvoje chyba, neměla jsi běhat venku. Takhle se holčičky nechovají! Utři se pořádně! Neflákej to! Běž se najíst! Sedni si rovně! Nemlaskej! Nesrkej! Utři si tu pusu! Ty jíš jako čuně! Po tobě by se ještě najedlo pět slepic!! No co ty drobky! Tohle přece holčičky nedělají! Ne, ven už nepůjdeš! Běž si číst! Nebo si hraj s panenkama! Máš nové šaty, dávej na ně přece pozor!! Mně nezajímá, že to bolí, ty copy ti prostě upletu!! Nebudeš mít rozpuštěné vlasy jako nějaká bosorka!!

Malou divošku lapili do sítě. Svázali jí vlasy, umyli obličej, navlékli krajkové šaty a na nohy dali lakované střevíčky. Vypadala jako malá princezna. Ale nebyla. Nikdy nemohla být. Neměla to v povaze. Raději by běhala venku s větrem o závod. Ale musela si číst v knížkách a hrát si s panenkami. A tak, aby přežila, ztratila se malá divoška kdesi sama v sobě. Předstírala, že je někým jiným. Vyrostla a byla zvyklá poslouchat. Poslouchat mámu, tátu, šéfa, partnera….. Když budeš poslouchat, něco za to dostaneš. A tak občas dostala pohlazení. Pár peněz. Nové šaty. Ale nic z toho ji nemohlo doopravdy potěšit.

Až po mnoha letech dostala odvahu podívat se do temného koutku své duše. A tam našla malou divošku. Smutnou, skrčenou, opuštěnou a zapomenutou. Udělala jí malou skulinku do jejího vězení. Divoška vykoukla, poprvé po letech se nadechla a malounko jí zasvítily oči. A tak ji vypustila na svobodu. Divoška rozbila vše, co tvořilo zdi jejího světa. Divoška nezná hranice. Divoška je svobodná.

Nakonec se Divoška s láskou rozloučila i s Princeznou, kterou nikdy nebyla a nechtěla být.

Divoška umí milovat z celého srdce vše živé. Raduje se z každé chvíle. Těší ji každý kvíteček, lísteček a ptáček. Miluje svobodně, bez hranic, bez omezení. Nechme Divošku v nás, aby nám ukázala, jak obrovské může být jediné lidské srdce. Nechme Divošku, aby rozbila vše, co nás brzdí. Milujme svou Divošku tak, jak to umí jen ona. Odměnou nám bude svoboda a láska. A co je víc?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *