Nejšťastnější dítě

„Nejšťastnější dítě je to, které vychovává celá vesnice.“ – Africké přísloví

Mít děti je požehnání a radost. Na tom se jistě všichni shodneme. Mít děti je hromada starostí a nečekaných situací, na které se nelze připravit. Na tom se také bez problémů shodneme.  Ale jaké by ty děti vlastně měly být? Veselé? Klidné? Poslušné? Musí vždy umět pozdravit a poděkovat? A co takhle jednoduše být šťastné?

Jistě bychom našli bezpočet rad a návodů, jak docílit toho, aby zrovna naše dítě bylo tím nejšťastnějším na světě. Mohli bychom sledovat trendy a kupovat vždy poslední výkřik módy pro naši princeznu. Případně bychom mohli po nocích sjíždět všechny díly Avengers a shánět pro našeho malého bojovníka nejnovější masku Iron mana…. Ale nemyslím si, že hromadění věcí a nakupování nových hraček (oblečení, elektroniky…) vede ke štěstí.

Když si totiž odpovíme na otázku, co dělá naše dítě šťastným, snadno najdeme odpověď i na naši vlastní otázku. Na otázku našeho vnitřního dítěte, se kterým tak málo mluvíme.

Viděli jste už někdy doopravdy šťastné dítě? Pak máte za sebou jeden z nejvzácnějších okamžiků, jakých se vám v životě dostane. Šťastné dítě je takové, které se směje. Možná nahlas výská radostí, možná se potichu laskavě usmívá. Šťastné dítě nemluví. Ale vyzařuje do okolí světlo a radost. Ono mluvit nemusí. Ono celou svou existencí vyjadřuje vděčnost za právě tu chvíli, kterou prožívá. A my můžeme také! I my všichni jsme děti – jen máme o kousek větší těla a o mnoho víc zranění z bitev se světem. Ale i my máme své vnitřní dítě, které také touží po tom být šťastné.

Tak, cíl už máme – teď jen najít cestu, která k němu vede. „Nejšťastnější dítě je to, které vychovává celá vesnice.“ V tomto africkém přísloví je obsažena esence všeho. Možná jste se právě zděsili – jak jako, celá vesnice?? Dítě přece patří k matce! Ano, to máte pravdu. Ale pozor na jednu věc – dítě patří K matce. Ne: dítě patří matce! Cítíte ten rozdíl?

Žijeme v době, která je rozpolcená, zmatená a neutěšená. Často se stává, že po porodu maminka zůstane na péči o dítě sama. Babičky chodí do práce, mladá maminka nemá svou síť sester, o kterou by se v nouzi opřela a tatínkové se buď nemohou nebo rovnou nechtějí péče o miminko účastnit. A tak vzniká bolestná propast, kdy je maminka ponechána starostem o dítě a ostatní členové si děťátko půjčují jen občas. A jak miminko roste a stává se batoletem, je čím dál těžší do vztahu maminka-miminko zasáhnout zvenčí. Babičky si ho raději neberou na hlídání, protože „té dnešní výchově nějak nerozumí“, tatínkové s dětmi moc času netráví, protože „on by ho zase někde nechal lézt po stromech“ a dědečkové stojí raději úplně stranou, neboť „minule mu akorát pustil televizi a byl tam Dracula“.

A tady pozor. Vracíme se zpět k tvrzení, že dítě patří K matce a ne jen matce. Maminky, vím dobře, jak bolí srdce, když vidíte vašeho miláčka za sklem autobusu, kterým jede s babičkou a ne s vámi. Ale pro štěstí vašeho děťátka je nutné tu bolest překonat. Protože dítě potřebuje rozvíjet všechny aspekty své dušičky. Dítě potřebuje babičku, která ho vychovává jinak (nebo vůbec) než jak je dnes běžné. Dítě potřebuje tátu, který ho nechá lézt na strom, nechá ho spadnout a rozbít si koleno a nechá ho to zkusit znovu. A ano, potřebuje i toho dědečka, který dítěti ukáže všechny lumpárny, které ještě neobjevilo samo. Protože takové dítě je skutečně svobodné. A když je svobodné, pak je skutečně šťastné.

Svobodné dítě si samo najde a vybere chování a vědomosti, které ho naplňují. Ne pouze jeden typ, který mu dokáže předat jeden člověk. A že při tom procesu nebude vždy to vzorné děťátko, které vám všichni ve frontě v obchodě závidí? No a co? Chcete poslušné dítě nebo šťastné?

Možná vám dítě bude narušovat vaše vlastní hranice. Bude dělat virvál v obchodě kvůli novému autíčku nebo panence. Výborně! Máte jedinečnou příležitost nastavit si svoje vlastní hranice. Máte volbu! Může pro vás být přednější emoce vašeho dítěte, tak ho necháte, ať se klidně vyvzteká na zemi. A ostatní ať klidně koukají. Nebo je pro vás důležité, aby na vás nikdo nekoukal, a tak si dítě „zkrotíte“. Ani jeden přístup není horší nebo lepší. Je to jen a jen o vás. O vašem vnitřním nastavení. O vašich hranicích a o vašem štěstí.

Jedině svobodní jsme totiž opravdu šťastní. A svobodní jsme, když známe své hranice. Víme, co podstoupit chceme a co už je pro nás neúnosné. A tu stejnou možnost dáme i svým dětem. Nechme děti rozhodovat o svém volném čase. Možná, že oni nebudou vždycky chtít jet na výlet vláčkem. Možná budou raději doma. A možná, že když je necháte, uvidíte zázrak. Najednou uvidíte vaše zlatíčko, jak se v tichosti probírá kostkami lega a brouká si oblíbenou písničku. A kolem něj se jako lehký opar chvěje tiché štěstí.

 

Obrázek, zdroj: https://pixabay.com/cs/d%C3%ADt%C4%9B-sm%C3%ADch-vesel%C3%A9-d%C4%9Btsk%C3%A9-h%C5%99i%C5%A1t%C4%9B-1674021/

 

Napsat komentář