Nesnáším podzim

Jistě jste se už někdy setkali s někým, kdo v čase podzimních plískanic rezolutně prohlásí “ Nesnáším podzim, ať už je zase léto!“. Nebo s někým, kdo v největším letním pařáku řekne “ Kéž by byl zase sníh, nesnáším, když se takhle potím.“ Možná i vy sami jste takovým člověkem, který prostě bytostně nesnáší některé z ročních období. V podmínkách ve kterých žijeme nám příroda nadělila velký dar čtyř ročních období. Je to dar, kdy se sami můžeme podívat do svého nitra a zjistit, proč nás některé počasí štve a jiného se nemůžeme nabažit.

Nesnáším jaro – mantra všech, kdo trpí jarní únavou. Jakmile vysvitnou první hřejivé paprsky slunce a příroda začne pučet, vystrčí růžky také jarní únava. Březen – za kamna vlezem. A nevylezem, dokud nebude 30 ve stínu a všechna práce bude hotová. A to je ono! Jaro (ať už veřejně nebo skrytě) nesnáší ti, kteří mají odpor k práci. Mají práci, která je nudí, nenaplňuje a ubírá jim čas. Musí chodit do práce, protože …… (doplňte si cokoli – rodina, okolí, dluhy). Nechtějí pracovat doma, protože se ve své nejbližší rodině necítí dobře. Nemají dostatek disciplíny, aby zvládli úkoly, které na ně život nakládá. Jarní únava je výkřik těla – změň svůj postoj k práci a disciplíně!

Nesnáším léto – pořád se potím, je vedro! Nemám pořádně chuť k jídlu, na salátech se přežít sice dá, ale je to hnus. Není kam se schovat, všude horko, ani lísteček se nepohne. V tramvaji to páchne potem, ani myslet se nedá, jak je hrozně. Inu, a o tom to je. Léto nemají rádi ti, kteří nemají rádi své tělo. Je jim nepříjemné vylézt ven v plavkách. Potí se a stydí se za to, že nestihli zhubnout. A protože nemají v úctě své tělo, nedokáží si užívat života. Pořád jsou ve spěchu a přehlíží to dobré, co jim život dává. Léto je o oslavě života! O radosti, lásce, přátelích a požitcích. Kdo považuje tohle vše za ztrátu času, bude i o létě přemýšlet jako o „divném období, kdy nic nefunguje, všichni jsou na dovolené a už aby bylo zase chladněji…..“

Nesnáším podzim – všechno je mokré, pořád prší. Ještě tak to babí léto, to je krásné, ale jak padnou první mlhy, posune se čas a začne být hnusně, nejradši bych někam zalezl. Znáte? Podzim je čas, který nás směruje do vlastního nitra. Měli bychom pracovat na sobě, svých nejhlubších obavách a nejbližších vztazích. Někteří z nás se ovšem neradi vrtají ve svém nitru, protože tuší, že by mohli otevřít dveře třinácté komnaty. Někde v běhu života potkali kostlivce (nebo několik), kterého úzkostlivě drží pod pokličkou. A ví, že kdyby pokličku nadzvedli, vyvalila by se hustá mlha, která by pohltila vše, co dosud pevně stálo. A to by tedy stálo za to. Podzim je důležitý čas, nepřehlížejme ho!

Nesnáším zimu – rozbředlý sníh a protivný chlad, který zaleze za nehty. Člověk je nabalený jak cibule, pořádně se nedá ani hnout. Možná ještě když jedu na hory lyžovat, tak to se dá zima přežít. Nebo když si dám pořádnou zimní dovolenou, ideálně někde u moře v teple. Zima je totiž čas, kdy se máme zastavit v pohybu a nechat zrát nové myšlenky a projekty. Jaro nedokáže vzklíčit to, co zima nechovala ve své sněhové náruči. Zimu nesnáší ti, kteří se brání zklidnění. Kteří neposlouchají, když jim tělo říká „zastav“.  V zimě také slavíme Vánoce – čas dětství a lásky. Klidného štěstí, které dýchá z každého z nás. Jsou i lidé, kteří nesnáší Vánoce. Je to tím, že i jejich vnitřní dítě je zraněné a nedokáže se radovat.

Někdo miluje všechna roční období a žije v souladu sám se sebou. Ví, kdy má zpomalit a kdy je čas pracovat.  Jiný zase nechce vnímat, co mu tělo a čas venku říkají. Ale teď, teď je ten pravý čas prozkoumat sám sebe a své nitro. Najít v sobě poklady a připravit se na něžnou náruč zimy, která nás uhoupá ke klidnému snění a připraví na další rok.

Napsat komentář