O závislosti

Když se zmíní závislost, často si představím člověka s kávou a cigaretkou. Je zahalen do lehkého oblaku kouře a slastně vychutnává každé potáhnutí. Téměř idylický obrázek.

Méně idylicky působí, když si představím člověka závislého na alkoholu. Hnus, smrad, třes v rukou a absolutní ztráta osobnosti.

A snad si ani nechci představovat někoho, kdo je závislý na tvrdých drogách.

Takové obrázky asi máme před očima všichni. Málokdo si ale připustí, že existují mnohem hezčí a krásnější závislosti. Třeba na sladkém – to je lahoda. Nebo na nakupování – hmm, tohle tričko ještě nemám. Nebo na dětech – když on je to pořád takový můj malý šmudlík.

Všichni si závislost spojujeme s něčím ošklivým, nehezkým a zavrženíhodným. Ale každá závislost byla na počátku lákavá, krásná a nadýchaná jako růžový obláček. Tak kde se to vždycky zvrtne? Proč upadáme do závislosti a nedokážeme se jí zbavit?

Všechny závislosti vznikají ve chvíli, kdy unikáme z života, který není k žití. Vždy, když nám něco začne vadit, a my s tím nic neuděláme. Pokaždé, když musíme dělat něco, co nám vnucuje okolí. Nebo když musíme zapřít sami sebe, jsme o krůček blíž k závislosti.  Je to náš únik, naše berlička. Naše poslední útočiště před tíhou světa.

A tak se nedivím kuřákům, kteří dobře vědí, že s každou další cigaretou jsou blíž k rakovině, a přesto si připálí. Oni to na nevědomé úrovni vlastně CHTĚJÍ. Oni opravdu chtějí uniknout z života, který se jim vymkl z rukou a smýká s nimi tam, kam sami nechtějí. Utíkají ze života pryč.

A nedivím se ani těm, kteří chorobně nakupují. Ať už v nákupech hledají něco, v čem budou vypadat štíhlí nebo mít větší prsa – unikají z těla, které není podle jejich představ. Utíkají před zrcadlem, které jim ukazuje krutou realitu, co se tak moc nepodobá fotkám z časopisů.

Nebo nakupují elektroniku, počítačové hry a technické vychytávky. Kupují si lásku blízkých a unikají před realitou, že lásku si prostě nekoupí. Lásce se musí věnovat čas a péče.

Každá závislost je útěk. A ten, kdo svému démonu pohlédne do očí, zjistí, že jde o víc, než přestat kouřit nebo jíst sladké.  Jde o to postavit se životu – SVÉMU životu – čelem a změnit to, co mi na něm vadí. Ať už je to práce, partner, bydliště…. cokoli, co mne ubíjí a před čím unikám. To my se musíme změnit. A pak teprve přijde chvíle, kdy začneme být závislí na životě. Začneme svůj život milovat natolik, že z něj nebudeme chtít unikat a budeme si opravdu chtít užít každou vteřinku času, který nám zbývá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *