Předpovídat budoucnost

Čas od času by každý z nás chtěl nahlédnout do budoucnosti. Známe důvěrně tu touhu vědět, co se stane. Tu svobodu znát události předem a moci se v klidu rozhodnout jak reagovat. Víme, co to znamená chtít vědět víc. Znát budoucnost. Dokázat ji předpovídat.

A přitom to každý den děláme, aniž bychom o tom věděli.

Každý, kdo se stal rodičem, tetou, strýčkem nebo prarodičem, moc dobře zná tu chvíli, kdy se mu na jazyk stále dokola dere chvála potomka/synovce/neteře/vnuka či vnučky. Každému na potkání bychom ukazovali fotky svých dětí a vychvalovali je do nebes.

On ten náš kluk je takový koumák a badatel. Pořád do všeho musí šťourat a všechno hned rozebírá. Je prostě chytrý a chce vědět, jak věci fungují.

Ona ta naše holčička je taková princezna. Od malička nemá ráda umazané ručičky. A pořád by nosila jen růžovou, tolik jí sluší!

Tak. A je to. To jsou naše předpovědi do budoucna. Neustále omíláme dokola, jak jsou naše děti takové a makové, až tomu sami začnou věřit. Neuvědomujeme si totiž, že neříkáme jací SKUTEČNĚ jsou. Říkáme, co si o nich MY MYSLÍME. On ten chlapeček vůbec nemusí být chytrý koumák. Prostě si jen potřeboval něco rozebrat a pak o to ztratil zájem. A té holčičce normálně umazané ručičky nevadí, ale zrovna sáhla do pryskyřice a ta je fakt nepříjemná…

Tím, že budeme dokola neustále před dětmi opakovat, jací jsou, vytvoříme v nich předpoklad, že takoví skutečně jsou. Ale to se vůbec nemusí shodovat s realitou! Ve skutečnosti z klučíka vyroste třeba nevrlý automechanik, který se šel vyučit proto, že přece „od mala rád rozebíral věci“. Ale on by třeba byl mnohem šikovnější učitel, protože ho baví vést kolektiv dětí. A z holčičky vyroste nespokojená třicátnice, která se neustále obléká do triček s Mickey Mousem, protože přece byla „od mala princezna“, která nechce mít špinavé ručičky.

A jakmile ti dva dospějí do chvíle, že budou se svým životem nespokojení a budou ho potřebovat změnit, narazí na prázdná místa na mapě. Uvědomí si totiž, že už nechtějí být takoví, jací byli podle okolí vždycky. Zjistí, že chtějí být sví. Ale neznají pravdu sami o sobě. Netuší, jací vlastně jsou. Protože v době, kdy se utvářelo vnímání světa a sebe samých, neustále jim někdo podsouval myšlenky na to, jací jsou.

Nevynášejme ukvapené soudy o malých dětech. Všechno slyší, nasávají a přijímají za své. Právě tím předpovídáme jejich budoucnost.

Namísto toho se jich nebojme zeptat, co mají rádi. Podporujme je v tom, aby hledali své silné a slabé stránky. Podporujme je v rozvíjení jejich osobnosti. A naučme je odolávat cizím soudům a rozsudkům. Protože zodpovědnost za svůj život jednou ponesou jen oni sami.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *