Řetězy

Naše vnitřní dítě je často svázáno mnoha řetězy, které jej poutají k minulosti. Nutí ho prožívat stejné situace stále dokola, nutí ho opakovat stejné chyby, kterých bylo často svědkem. Povím vám příběh takových řetězů.

Byla jednou jedna mladá dívka. Žila v době, kdy nebylo zvykem, aby měly ženy vlastní názor. Mohly se realizovat pouze skrze péči o manžela a rodinu. Tahle mladá dívka byla zatím na prahu dospělosti. Měla dvě sestry. Jejich tatínek dělal vše, co ho naučil jeho otec, aby zabezpečil rodinu. Nadto ho nesmírně trápilo, že nemá syna, kterému by předal své zkušenosti. A tak pil a unikal do alkoholového opojení. Měl hodnou ženu, která měla tu smůlu, že byla navíc i energická a podnikavá. Aby mohla přilepšit rodině, musela tajně obcházet ves a malovat sousedům pokoje, zdobit ornamenty a zkrášlovat jejich bydlení. Ovšem její manžel se to nesměl dozvědět, byla by to pro něj potupa.

Toto všechno ona mladá dívka sledovala s nevolí. Nechtěla zapadnout do stejného systému. Věděla, že život nabízí víc. Chtěla si užívat a radovat se. Osud tomu však chtěl jinak. A tak její radování nezůstalo bez následků. Potupa a hanba, kterých se rodina chtěla vyvarovat se přes všechnu snahu snesly na jejich hlavy. Měli v rodině svobodnou matku!!! Snažili se všemi způsoby dívku donutit, aby se dítěte zbavila, dokud je čas. Ale ona se nedala. Ubránila sebe i své dítě.

Později se našel muž, který ji i jejího syna přijal za vlastní. A měli spolu další dvě krásné zdravé děti, holčičku a chlapce. Tady by mohl příběh skončit happyendem. Kdyby nebylo řetězů, které teď už mladou maminku, poutaly k minulosti. Ona celý svůj život prožila ve strachu z mužů. Viděla, jak krutě se zachází se svobodou dívek. Byla svědkem toho, jak nelítostné jsou okovy pravidel, které nutí ženy ohýbat svou vůli až k prasknutí. Její matka musela tajně malovat byty. Její sestry se vdaly a měly kopu dětí jen proto, aby unikly z rodného domu. Ona musela tvrdě bojovat o život svého dítěte. Dívala se na svou malou dcerušku a viděla, jak tvrdý svět na ni čeká.

A tak se rozhodla dát všechnu svou lásku a přízeň svým dvěma synům. Doufala, že pro svou malou holčičku udělá víc, když ji bude od mala připravovat na ústrky, kterých se v životě dočká.

A dívenka rostla. Byla vždy ve stínu svých bratrů. Když něco potřebovala, byla vždy poslední na řadě. Zvykla si bojovat o své místo na slunci. Zocelila se a zatvrdila. Věděla, že nic nedostane zadarmo. Ani lásku matky. Ani uznání otce.

Vyrostla z ní bojovnice. Když dospěla a vkročila do života, byla zvyklá rvát se o každý kousek štěstí. A tak vtrhla do světa jako uragán. Věděla, že co si nevybojuje, to nebude mít. Založila rodinu, koupila si byt, později dům, jezdila na dovolené… Vyrvala světu tolik přízně, kolik jen mohla. Ale nebyla šťastná. Jádrem všeho byl totiž strach. Strach ze světa mužů, který do ní vložily generace žen před ní. Neustále byla pod palbou strachu. Nevěděla, ze které strany přijde útok. Život s bratry ji naučil, že si musí zuřivě chránit, co je její. Bála se mužů, kteří by ji obrali o svobodu, stejným strachem, který měla její matka, její babička i ženy před nimi.

Přála bych jí, sobě i všem ženám, abychom dokázaly žít ve svobodném světě. Abychom dokázaly otevřít svá srdce beze strachu, že nás někdo zraní. Útoky mohou přicházet ze všech stran, ale laskavého člověka nezasáhnou. Dejme lásku sami sobě. Dovolme si spočinout a povolit sevření. A zbavme se řetězů, které nás tíží. Tehdy budeme silní. Budeme vědět, kde jsou naše hranice. Budeme mít svou vlastní rajskou zahradu uvnitř svého srdce. A je jen na nás, komu dovolíme vstoupit a kdo zůstane na prahu.

Obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/%C5%99et%C4%9Bzy-je%C5%99%C3%A1b-pr%C5%AFmyslov%C3%A9-t%C4%9B%C5%BEk%C3%BDch-919058/

Napsat komentář