Ubližuješ mi

Ubližuješ mi! Jak se můžeš takhle chovat? Proč mi to děláš? Copak nevíš, že mne tvé chování zraňuje? Bylo to opravdu nutné?

— NE! — Tohle je špatné nastavení, které nás ve výsledku nikam nedovede. Zkusme úvodní větu ještě jednou a pravdivě.

Namísto „ubližuješ mi“, vždycky (opravdu vždycky!) říkejme “ UBLIŽUJEŠ PŘEDSTAVĚ, KTEROU JSEM SI O TOBĚ VYTVOŘIL“

A voilá, kolik pravdivého se vyjeví, kolik domnělých zranění se vyléčí a kolik nepravdy se odstraní z našeho života.

Pokud máme ve svém životě někoho, kdo nám neustále ubližuje, říká věci, které nás zraňují, dělá věci, které nás bolí – upřímně si zkusme říct, zdali neubližuje naší představě o něm. Byli jsme to my, kdo si myslel, že se bude chovat tak a tak. Byli jsme to my, kdo si myslel, že tohle by ten druhý nikdy neudělal. Byli jsme to my, kdo si vysnil povahu toho druhého. Pramálo záleží na tom, jestli jde o manžela, sestru, rodiče nebo dítě. Nic nám nemůže ublížit, pokud žijeme v pravdě a nevytváříme si falešné představy.

Základem všeho je nechat být všechny naše domněnky, představy a falešné myšlenky. Nikdo se nám nemusí zodpovídat ze svých činů. Stejně jako my se nemusíme zodpovídat nikomu.

Chápu, může to znít děsivě. Ale svoboda je děsivá. A krutá. A krásná. A co je víc?

Konzultace v Českých Budějovicích, kontaktujte mne na mailu: martina.olecka@centrum.cz

Napsat komentář